Mistr světa je jen jeden, ale co ti druzí? – díl 5.

Michail Ivanovič Čigorin –  narodil se 12. listopadu 1850 v ruském městečku Gatčina, nedaleko Petrohradu. Osud jeho rodičů mi bohužel není znám, ví se jen , že byl vychováván v místním sirotčinci Svatého Mikuláše , kde se také brzy seznámil prostřednictvím svého učitele se šachovou hrou. Vystudoval zde střední školu a začal pracovat jako úředník. Jeho talentu si všiml známý silný šachista Emmanuel Schiffers a v roce 1875 ho přihlásil do petrohradského „handicap “ turnaje. V turnaji se Čigorin umístil na 3. místě , hned za svým učitelem. V následujících letech pracoval jako editor časopisů Šachmaty a Šachmatnyj listok, sehrál dva treningové zápasy se Schiffersem  a dva s Alapinem , se kterým oba vyhrál.

Na mezinárodní šachové scéně se poprvé objvil na turnaji v  Berlíně roku 1881 a hned dosáhl velkého úspěchu, když se společně se Simonem Winawerem dělil o 3.-4. místo za Blackburnem a Zukertortem.

 

 V roce 1883 ve velmi silném turnaji v Londýně skončil na 4. místě za Zukertortem, Steinitzem . Čigorin Steinitze porazil v obou partiích:

 

 

 

V roce 1888 navrhli Steinitzovi šachoví mecenáši z Havany, že uspořádají zápas o titul mistra světa s tím, že si svého soupeře může sám vybrat. A ten si vybral Čigorina…..Hrálo se  na 10 výher ze 20. od 20. ledna do 24. února 1889 . Byl to opravdu „zápas století“ – až na poslední partii se hrálo bez jediné remízy Steinitz po drtivém závěru nakonec vyhrál v poměru 10 : 6 (= 1 )                 

Steinitz  byl velký příznivec Evansova gambitu, kterému však oponoval Čigorin tak vehementně, že se dohodli na sehrání dvou partií telegraficky mezi New Yorkem a Petrohradem , ve kterých měl mistr světa své názory obhájit. Hra byla zahájena 23. října 1890, na každý tah měl hráč 48 hodin a směl se poradit s dalším hráčem.Steinitz měl k dispozici Isidora Gunsberga a Čigorin Andreye Markova. V sázce bylo pro každého hráče 750.-$ . Rozhodčím byl Kubánec Celso Golayo Zupide , finančně zaštítil zápas Albert von Rothschild. Pomocní rozhodčí byli prof.Isaac Leopold Rice v NY a Peter Alexandrovič Saburov v Petrohradě.

Bylo dohodnuto, že se hraje z předem dohodnutých pozic, pravděpodobně proto, aby se potvrdilo nebo naopakvyvrátilo Steinitzovo tvrzení v jeho nedávno vydané knize „Modern Chess Instructor“ na str. 164. , které  napadl právě Čigorin. Koncem dubna mistr světa oznámil , že obě partie vzdává…..

Zápas měl obrovskou popularitu. Spojení mezi New Yorkem a Petrohradem zajišťovala společnost Reuter v Londýně a Associated Press v NY a průběh byl komentován v tisku celého světa. V New York Herald Tribune komentoval podrobně průběh sám Steinitz – někdy však až příliš optimisticky. Jak se ukázalo, zápas byl uprostřed na čas přerušen, aby se Steinitz se svým spolupracovníkem Gunsbergem mohl věnovat přípravě na zápas o mistra světa.

 

Vítězství Čigorina bylo více než přesvědčivé a tak nebylo divu, že během několika dnů přišly návrhy na organizování druhého zápasu o mistra světa mezi Steinitzem a Čigorinem a to jeden návrh z Havany a druhý z Petrohradské šachové společnosti. Volba místa náležela stávajícímu mistru světa a ten zvolil opět Havanu.

Zápas začal na Nový rok a skončil 28. února. Hrálo se na 10 výher, ale bylo dohodnuto, že za stavu 9:9 se bude hrát tak dlouho, až jeden z hráčů vyhraje další 3 partie. Ještě po 20. partii byl stav 8:8 (=4), následující partie skončila nerozhodně a pak následující dvě vyhrál Steinitz, čím zvítězil v celé zápase 10 : 8 (=6).

V roce 1893 sehrál Čigorin zápas se Siegbertem Tarraschem v Petrohradě nerozhodně 9 : 9


Jedním z jeho největších úspěchů bylo 2. místo za Harry Nelsonem Pillsbury v 1. mezinárodním turnaji v Hastingsu roku 1895, před Dr. Emanuelem Laskerem,  Siegbertem Tarraschem a Wilhelmem Steinitzem, atd. Za výhru s Laskerem získal cenu za nejlepší partii turnaje:

 

Na přelomu 18. a 20.století se u Čigorina začal projevovat jeho špatný zdravotní stav, zaviněný těžkou cukrovkou, kterou ještě umocnil začínající alkoholizmus. To samozřejmě silně ovlivnilo jeho hráčskou výkonnost, navíc vlivem toho trpěl i materiálním nedostatkem. 25.ledna 1908 zemřel v Lublani. Byl to jeden z posledních představitelů romantické šachové éry,která se opírala o brilantní taktiku. Byl pohřben v Lublani , později exhumován a jeho ostatky pohřbeny na hřbibově Novoděvičij v Petrohradě.

Kasparov o něm prohlásil: „Jeho styl hry byl v mnoha ohledech předchůdcem stylu Alechina.  Podobným způsobem hrával  v polovině 20. století i mladý Boris Spasskij – velký znalec jeho partií. “ (G.Kasparov: Mí velcí předchůdci, díl 1., str.75)

Mistr světa je jen jeden, ale co ti druzí? – díl 4.

Samuel Reshevsky – 26.listopadu 1911 se v ruském (nyní polském)  městečku Ozorków u Lodže narodil židovským rodičům jako  6. dítě syn, kterému dali jméno Szmul.  Šachy se naučil ve 4. letech a již o rok později dokázal hrát simultánky proti dospělým a zkušeným hráčům. Na jaře r. 1917 hrál v Novém vídeňském šachovém klubu a partie ve velké většině vyhrával. Někteří přihlížející hráči (jak uvádí ve „Zlatých šachových časech“ Milan Vidmar) to pokládali za nějaký trik nebo dokonce podvod. Malý Samuel (jak mu začali říkat rodiče) zde porazil dokonce mistra  Siegfrieda Reginalda Wolfa. Rodina Reshevského se v roce 1920 rozhodla odcestovat do Spojených států, kde svoje úžasné schopnosti Samuel prezentoval mimo jiné i výhrou v regulérním turnaji nad Davidem Janowskym. V 9. letech porazil v simulánce proti 20.soupeřům důstojníky Vojenské akademie ve West Pointu výsledkem 19,5 : 0,5 ! Ve svém turné po Spojených státech sehrál  více než 1500 partií pouze v 8 byl poražen…..

 

Ve 20. letech se však Reshevsky   věnoval více studiu na Vysoké škole a až po jeho ukončení v roce 1923  se vrátil k turnajové hře, tentokrát již na nejvyšší domácí úrovni a poté i mezinárodní. Současně  studoval na University of Chicago ekonomii , kterou ukončil v roce 1933. Od roku 1935  se znovu účastnil mezinárodních turnajů a jedním z prvních velkých úspěchů bylo vítězství v anglickém Margate, kde porazil i mistra světa Capablancu !

 

 

O rok později v Nottinghamu ve hvězdném turnaji který vyhráli společně mistr světa Max Euwe a Reuben Fine 10/14 obsadil Reshevsky dělené 3. místo s Capablancou a Botvinnikem  9,5/14. V turnaji také hráli Lasker 8,5/14 , Aljechin 9/14 atd.  Následoval dvoukolový turnaj AVRO v roce 1938 , kterého se účastnili kromě Reshevského ještě Euwe, Fine, Capablanca, Botvinnik, Aljechin, Keres a Salomon Flohr. S výsledkem +3 -3 =8 se dělil o 4.místo. V turnaji se Dr.Euwe stal čtvrtým mistrem světa , kterého Reshevský porazil:

 

 

Vypuknutí 2. světové války  dramaticky změnilo šachové dění a ustaly veškeré mezinárodní turnaje. Po válce pak v roce 1946 zemřel stávající mistr světa Alexander Aljechin. Z toho důvodu se nemohl hrát žádný zápas o mistra světa a místo toho byl zorganizován turnaj, na který byl pozván i Reshevsky. V turnaji zvítězil Mikhail Botvinnik se 14. body ze 20. partií. Reshevsky získal 10,5 bodu, porazil však , jako jeden ze dvou hráčů  Botvinnika.

 

 

Reshevsky se rozhodl, že se turnaje kandidátů v roce 1950 nezúčastní, ale jeho výsledek v turnaji v roce 1948 mu zajišťoval účast v dalším kandidátském turnaji v Curychu v roce 1953.  Z 15. hráčů bylo 9 ze SSSR… Reshevsky skončil na 2. místě za sovětským šampionem Smyslovem. Až po mnoha letech vyšlo najevo, že všichni sověti dostali příkaz od KGB, aby svými výsledky pomáhali Smyslovovi, protože „americký žid nesmí za žádných okolností vyhrát“…..  Z jejich strany byly obavy, že by případný zápas Reshevsky – Botvinnik nemusel být pro sovětského mistra světa jasnou záležitostí. Jejich obavy potvrdil zápas SSSR – USA v roce 1955, ve kterém se tito hráči střetli na 1. šachovnici a Reshevsky nad Botvinnikem jasně dominoval.

 

 

Již nikdy nebyl Reshevsky tak blízko k zápasu o mistrovství světa jako v roce 1953 , zvlášť  když se na americké šachové scéně objevila kometa jménem Robert James Fischer. Od toho okamžiku ztratil Reshevsky svoji pozici nejlepšího amerického hráče.  Svoji první partii s Fischerem v roce 1956 Reshevsky vyhrál , poté sehráli spolu zápas,který skončil nerozhodně +2 -2 =7.  Ti dva se neměli příliš rádi –  snad v tom hrál roli velký věkový rozdíl nebo žárlivost staršího Samuela versus ambice  Fischera , kdo ví? Jejich rivalita byla  opravdu obrovská, někdy až groteskní. Je známý incident, kdy Fischer odmítl nastoupit k partii, protože to bylo podle něj příliš brzy na hraní šachu, jindy přišel k partii s Reshevskym o hodinu později, aniž by se omluvil atd. Reshevsky zase na turnaji v Buenos Aires v roce 1960 prohlásil : “ Klidně skončím na 19. místě, pokud Fischer skončí dvacátý…“ Tento turnaj Reshevsky nakonec vyhrál a Fischer byl  druhý. To bylo naposledy, kdy  na mezinárodním turnaji skončil Reshevsky před Fischerem. Přesto však oba byli schopni jeden druhého uznávat jako vynikajícího hráče. I přes obrovskou rivalitu Fischer staršího šampiona velmi respektoval a v šedesátých letech uvedl, že Reshevsky byl v polovině padesátých letech nejsilnějším hráčem na světě.

 

Reprezentoval USA na osmi šachových Olympiádách. V roce 1937 družstvo USA turnaj vyhrálo, v r.1974 obsadilo 3. místo. V roce 1970 byl Reshevsky nominován  do zápasu SSSR – „Zbytek světa“ a na 6. šachovnici remizoval 1,5 : 1,5 se Smyslovem. Během své kariéry hrál s 11. mistry světa od Laskera po Karpova. Jediný se kterým se mu to nepodařilo byl Garry Kasparov. Sedm mistrů světa dokázal porazit – přesvědčili se o tom Lasker, Capablanca, Aljechin, Euwe, Botvinnik, Smyslov a Fischer. Reshevsky se ještě v roce 1991  zúčastnil turnaje veteránů v Moskvě proti Smyslovovi a dalším světovým esům minulosti.  Zemřel na infarkt 4. dubna 1992 …… Pohřben je na hřbitově Congregation Sons of Israel – Spring Valley – NY

Byl to skvělý poziční hráč, ovšem pokud se naskytla příležitost , dokázal propočítat a uskutečnit i krásné kombinace. Jeho největší slabinou však bylo hospodaření s časem.Během zahájení spotřeboval obrovské množství času a dostával se pravidelně do velké časové tísně, ve kterých občas chyboval. Jeho nedostatečné studium zahájení a s tím spojené časové tísně jsou pravděpodobně důvody, proč se, i přes svůj nesporný obrovský talent, nestal nikdy mistrem světa, což později sám připustil . V knize  GM Larry Evanse : „My 60 memorable games“ to autor uvádí stejně.

Přidávám ještě několik partií, včetně partie s Luďkem Pachmanem. Generace 60+ si určitě zavzpomíná a ti mladší se mohou poučit…..  🙂


 

 

 

 

 

 

Zajímavé partie z 1.kola KP I.

 V 1. kole KP I. byly velmi zajímavé a bojovné zápasy , čemuž odpovídaly i nezvykle vyrovnané výsledky. 5 zápasů skončilo  4,5 : 3,5  , pouze v jediném pak 5 : 3 .  Další zápasy jsou vzhledem k pozastavení všech soutěží v nedohlednu. Dnes publikuji  výběr (dle mého názoru) nejzajímavějších  a nejbojovnějších partií.  Věřím, že se budou líbit i vám. Všem hráčům přeji hodně zdraví, pevných nervů a víru, že se nad šachovnicí zase potkáme v lepších časech…..

 

 

 

 

 

 

 

 

Mistr světa je jen jeden, ale co ti druzí? – díl 3.

 Miguel Najdorf se narodil 15.dubna 1910 v polském městě Grodzisk Mazowiecki do židovské rodiny jako Mojsze Mendel Najdorf. Podle biografie jeho mladší dcery Liliany (* 1952 ) ho doma nazývali „Mikel“. Byl nejstarší z pěti dětí Gdaliku a Raisy Najdorfových. Šachy se naučil ve 12. letech,  kdy navštívil dům houslisty Rubena Friedelbauma. Mladého Mikela hra okamžitě uchvátila , četl pro něj všechny dostupné knihy o šachu a brzy předčil svého učitele. Tam ho objevil polský mistr Dawid Przepiórka a později Savielly Tartakower, kterého Najdorf po celý život nazýval svým  učitelem. Ti pozvedli Najdorfovu úroveň hry na takovou úroveň , že již ve 20.letech se stal mezinárodním mistrem a o dva roky později dokonce dokázal remizovat s mistrem světa Alexandrem Alechinem!

V roce 1930 sehrál partii, která je dodnes nazývána jako „Polská nesmrtelná“.Oproti častým tvrzením (včetně Jana Kalendovského) se partie nehrála v roce 1935, ale v již v roce 1930, kdy byla 1.listopadu publikovaná v polském tisku Dzieň Polski, jak doložil polský šachový historik Tadeusz Wolsky. Wolsky navíc prokázal. že Najdorf i jeho soupeř Glucksberg se zúčastnili ve Varšavě turnaje 10. hráčů , který skončil v lednu 1930, kde  Najdorf opravdu tuto partii v sehrál.

 

V dalších letech sehrál mnoho turnajů , ve kterých se umístil vždy na předních místech a poprvé porazil i svého učitele Tartakowera. V letech 1935 – 1939 hrál za Polsko na šachových Olympiádách. V srpnu 1935 hrál 3. šachovnici , s výsledkem +9 -2 =6, v dalším roce na neoficiální Olympiádě pořádané Německou šach. federací v Mnichově (  +14 -2 =4), v r. 1937 na druhé desce na 7. Olympiádě ve Stockholmu ( +12 -2 = 4) a získal zlatou medaili.

Během 8.Olympiády v Buenos Aires v srpnu/září vypukla v Evropě 2. světová válka. A protože Najdorf byl stejně jako jeho spoluhráči v družstvu Polska  Tartakower a Frydman žid, byl pro ně návrat nemožný.Proto se rozhodl , stejně jako mnoho dalších šachistů , zůstat v Argentině. V roce 1944 mu bylo uděleno argentinské občanství.Na univerzitě studoval latinu, takže španělsky se naučil  rychle.Mluvil osmi jazyky – kromě rodné polštiny španělsky, anglicky, rusky,česky srbochorvatsky, holandsky a jidiš.Bohužel jeho rodina, která uvízla v Polsku – jeho žena, oba rodiče čtyři bratři byli zavražděni v německých koncentračních táborech …..

Po skončení války se v Evropě rychle obnovil šachový život a tak již v r. 1946 na turnaji v Groningenu (vyhrál Michail Botvinnik) Najdorf dělil 4.-5. místo s maďarským velmistrem László Szabó s 11,5 / 19). Poté vyhrál turnaj v Praze (+9 – 1 = 3) před Trifunovičem, Stoltzem, Gligoričem  a Janem Foltysem. Následovalo mnoho turnajů , které ho povýšily mezi absolutní světovou špičku, ačkoli nebyl šachovým profesionálem. Živil se prodejem životního pojištění ! Podle Chessmetric byl tehdy zařazen jako světová dvojka mezi lety 1947 – 1949.

Na základě jeho úspěchů byl nominován do turnaje o Mistrovství světa v r.1948 . Rok před tím vyhrál kvalifikační turnaj v Praze s převahou 1,5 bodu. Přesto ale pozván nebyl. V účasti mu zabránila politika….Sovětská šachová federace vyvinula obrovský tlak na pořadatele a nakonec na turnaj protlačila Michaila Botvinnika.

V roce 1950 byl Najdorf inaugurován FIDE jako mezinárodní velmistr. Ve stejném roce hrál v Kandidátském turnaji v Budapešti, kde nakonec skončil na 6. místě. Nikdy se mu pak již nepodařilo kvalifikovat se do turnaje kandidátů….. Vyhrál však mnoho důležitých turnajů , jako na př. Mar del Plata (1961), Havana (1962), hrál v letech 1963  a 1966 na obou turnajích Piatigorsky Cup. Těsně před svými 60. narozeninami byl nominován do družstva světa v zápase proti SSSR, kde ve dvou partiích s Talem hrál nerozhodně 1 : 1.

Na 19. Olympiádě porazil na 3.šachovnici i budoucího mistra světa R.J.Fishera. Partiář z tohoto souboje jsem objevil na internetu .Radost z něj asi budou mít hráči, kteří škrábou stejně , jako tito velikáni.  :-)))

Najdorf zůstal aktivním hráčem do konce svého života. Vyhrál Jihoafrický Open, ve věku 69 let skončil na 2. místě v Buenos Aires  za Bent Larsenem , ale před bývalými mistry světa Petrosjanem a Spasským. Ve své kariéře hrál – jako jediný – proti všem mistrům světa od Capablancy , po Kasparova.

Zcela výjimečným byl Najdorf i v simultánní hře: Na př. v roce 1943 hrál proti 202 soupeřům, s výsledkem + 182 -4 = 12. Stejně tak hrál výtečně naslepo – v Sao Paulo hrál současně s 45. soupeři – výsledek + 39 -2 =4 je opravdu úctyhodný, zvlášť když celá simultánka trvala skoro 24 hodin !!!. Tento jeho výkon byl dlouho rekordem. Překonán byl až v roce 2011. V neposlední řadě je nutné vzpomenout na jeho příspěvek do teorie: Každý jistě zná Najdorfovu variantu Sicilské obr.

21.srpna 1977 mu zemřela jeho druhá žena Adela na rakovinu střev,když před tím Najdorf oslovil ty nejlepší americké onkology, ale nemoc již byla rychlejší… Krátce po její smrti se  Najdorf znovu oženil a to s nejlepší kamarádkou své zemřelé ženy Ritou. U Rity se ale později vyvinula Alzheimerova nemoc. Najdorfa postihl v r.1966 v Seville těžký infarkt a byl mu voperován kardiostimulátor. Když se vrátil do Argentiny zjistil, že Rita byla mezitím hospitalizována v nemocnici pro střevní blokádu. Stačil ji ještě navštívit v nemocnici , ale ona pak nečekaně příští den zemřela….

Najdorf  zemřel l 4.července 1997 ve španělské Malaze….