Mistr světa je jen jeden, ale co ti druzí? – díl 5.

Michail Ivanovič Čigorin –  narodil se 12. listopadu 1850 v ruském městečku Gatčina, nedaleko Petrohradu. Osud jeho rodičů mi bohužel není znám, ví se jen , že byl vychováván v místním sirotčinci Svatého Mikuláše , kde se také brzy seznámil prostřednictvím svého učitele se šachovou hrou. Vystudoval zde střední školu a začal pracovat jako úředník. Jeho talentu si všiml známý silný šachista Emmanuel Schiffers a v roce 1875 ho přihlásil do petrohradského „handicap “ turnaje. V turnaji se Čigorin umístil na 3. místě , hned za svým učitelem. V následujících letech pracoval jako editor časopisů Šachmaty a Šachmatnyj listok, sehrál dva treningové zápasy se Schiffersem  a dva s Alapinem , se kterým oba vyhrál.

Na mezinárodní šachové scéně se poprvé objvil na turnaji v  Berlíně roku 1881 a hned dosáhl velkého úspěchu, když se společně se Simonem Winawerem dělil o 3.-4. místo za Blackburnem a Zukertortem.

 

 V roce 1883 ve velmi silném turnaji v Londýně skončil na 4. místě za Zukertortem, Steinitzem . Čigorin Steinitze porazil v obou partiích:

 

 

 

V roce 1888 navrhli Steinitzovi šachoví mecenáši z Havany, že uspořádají zápas o titul mistra světa s tím, že si svého soupeře může sám vybrat. A ten si vybral Čigorina…..Hrálo se  na 10 výher ze 20. od 20. ledna do 24. února 1889 . Byl to opravdu „zápas století“ – až na poslední partii se hrálo bez jediné remízy Steinitz po drtivém závěru nakonec vyhrál v poměru 10 : 6 (= 1 )                 

Steinitz  byl velký příznivec Evansova gambitu, kterému však oponoval Čigorin tak vehementně, že se dohodli na sehrání dvou partií telegraficky mezi New Yorkem a Petrohradem , ve kterých měl mistr světa své názory obhájit. Hra byla zahájena 23. října 1890, na každý tah měl hráč 48 hodin a směl se poradit s dalším hráčem.Steinitz měl k dispozici Isidora Gunsberga a Čigorin Andreye Markova. V sázce bylo pro každého hráče 750.-$ . Rozhodčím byl Kubánec Celso Golayo Zupide , finančně zaštítil zápas Albert von Rothschild. Pomocní rozhodčí byli prof.Isaac Leopold Rice v NY a Peter Alexandrovič Saburov v Petrohradě.

Bylo dohodnuto, že se hraje z předem dohodnutých pozic, pravděpodobně proto, aby se potvrdilo nebo naopakvyvrátilo Steinitzovo tvrzení v jeho nedávno vydané knize „Modern Chess Instructor“ na str. 164. , které  napadl právě Čigorin. Koncem dubna mistr světa oznámil , že obě partie vzdává…..

Zápas měl obrovskou popularitu. Spojení mezi New Yorkem a Petrohradem zajišťovala společnost Reuter v Londýně a Associated Press v NY a průběh byl komentován v tisku celého světa. V New York Herald Tribune komentoval podrobně průběh sám Steinitz – někdy však až příliš optimisticky. Jak se ukázalo, zápas byl uprostřed na čas přerušen, aby se Steinitz se svým spolupracovníkem Gunsbergem mohl věnovat přípravě na zápas o mistra světa.

 

Vítězství Čigorina bylo více než přesvědčivé a tak nebylo divu, že během několika dnů přišly návrhy na organizování druhého zápasu o mistra světa mezi Steinitzem a Čigorinem a to jeden návrh z Havany a druhý z Petrohradské šachové společnosti. Volba místa náležela stávajícímu mistru světa a ten zvolil opět Havanu.

Zápas začal na Nový rok a skončil 28. února. Hrálo se na 10 výher, ale bylo dohodnuto, že za stavu 9:9 se bude hrát tak dlouho, až jeden z hráčů vyhraje další 3 partie. Ještě po 20. partii byl stav 8:8 (=4), následující partie skončila nerozhodně a pak následující dvě vyhrál Steinitz, čím zvítězil v celé zápase 10 : 8 (=6).

V roce 1893 sehrál Čigorin zápas se Siegbertem Tarraschem v Petrohradě nerozhodně 9 : 9


Jedním z jeho největších úspěchů bylo 2. místo za Harry Nelsonem Pillsbury v 1. mezinárodním turnaji v Hastingsu roku 1895, před Dr. Emanuelem Laskerem,  Siegbertem Tarraschem a Wilhelmem Steinitzem, atd. Za výhru s Laskerem získal cenu za nejlepší partii turnaje:

 

Na přelomu 18. a 20.století se u Čigorina začal projevovat jeho špatný zdravotní stav, zaviněný těžkou cukrovkou, kterou ještě umocnil začínající alkoholizmus. To samozřejmě silně ovlivnilo jeho hráčskou výkonnost, navíc vlivem toho trpěl i materiálním nedostatkem. 25.ledna 1908 zemřel v Lublani. Byl to jeden z posledních představitelů romantické šachové éry,která se opírala o brilantní taktiku. Byl pohřben v Lublani , později exhumován a jeho ostatky pohřbeny na hřbibově Novoděvičij v Petrohradě.

Kasparov o něm prohlásil: „Jeho styl hry byl v mnoha ohledech předchůdcem stylu Alechina.  Podobným způsobem hrával  v polovině 20. století i mladý Boris Spasskij – velký znalec jeho partií. “ (G.Kasparov: Mí velcí předchůdci, díl 1., str.75)

Napsat komentář