Mistr světa je jen jeden, ale co ti druzí? – díl 6.

„Stejně jako láska, i šachová hra má schopnost dělat lidi šťastnými. Mám mírný pocit lítosti pro každého, kdo šachovou hru nezná , stejně jako lituji každého, kdo nepoznal lásku.“ (Tarrasch) 


Životopis

Dr. Siegbert Tarrasch se narodil židovským rodičům v Breslau (později Vratislav, nyní Wroclaw) 5. března 1862 . Šachy se naučil poměrně pozdě – až v 15. letech, ale okamžitě ho zaujaly. Když mu pak jeho kamarád věnoval knihu „Praktische Schachbüchlein von Alfons von Breda“, začal šachy studovat hlouběji. Měl štěstí, že ve Vratislavi bylo v té  době pro šachy velmi vhodné klima. Žil zde Adolf Andersen a Johannes Zukertort, se kterými se mladý Tarrasch potkal.Veškerý svůj volný čas tehdy věnoval studiu šachové hry, pro kterou měl bezesporu obrovský talent.

← Breslau na konci 19.století

I ve škole se jevil jako dobrý student – prospíval ve všech předmětech, kromě matematiky…. V roce 1880 ukončil studium na Elisabeth high school v Breslau, poté studoval medicínu v Berlíně a Halle. Studia dokončil v roce 1885 na Martin Luther Universität Halle – Wittenberg.

Lékařskou praxi zahájil ve Stuttgartu, v roce 1914 se přesunul do Mnichova. Šachu se věnoval pouze amatérsky, jako svému koníčku a nikdy na něm nezakládal svoji existenci  , na rozdíl od mnoha tehdejších mistrů.

Oženil se s Annou Rosalií Rudolf a své ženě se zřejmě věnoval se stejnou náruživostí jako šachové hře, protože měli spolu 5 dětí – 3 syny a 2 dcery.  

Během let 1914 – 1916 ho postihla obrovská životní tragedie, když přišel o všechny tři syny….. Paul (*1892), který byl také velmi talentovaný šachista spáchal sebevraždu, nejstarší Dr. Phil Friedrich Max (* 1888), který se stal poručíkem v německé armádě a byl vyznamenán Železným křížem, padl na  frontě v 1. svět.válce a třetí syn Hans Richard (*1890) zemřel v Mnichově  roce 1916 po tragickém střetu s tramvají. Podle policejních záznamů z Mnichova Tarrasch v tomto okamžiku konvertoval na protestantskou víru.

V roce 1924 se s manželkou Annou rozvedl a ještě v témže roce se oženil s Gertrudou Schröder (*1892) . Tarrasch zemřel roku 1934 ve věku 71 let. Je pohřben v Mnichově na hřbitově Nordfriedhof.

Šachová dráha

Během studií v Berlíně hrával šachy v různých kavárnách a až v roce 1882 se zúčastnil v Berlíně  hlavního turnaje („Hauptturnier“). Sice ho  nevyhrál , ale  sehrál tam několik pěkných partií. Uvádím jednu z nich, ve které porazil jmenovce slavnějšího Emanuela Laskera :

 

Již o rok později – 1883 – se stal německým šampionem vítězstvím v turnaji v Norimbergu 1883

 

Po ukončení studií se Tarrasch začal šachu věnovat stále více, ale bez  nějakých výraznějších úspěchů. Obrat zaznamenal  až v roce 1889, když zahájil jedinečnou sérii vítězství výhrami na čtyřech mezinárodních turnajích v řadě: Bresslau 1889 , Manchester 1890, Drážďany 1892 a Lipsko 1894. Na základě turnajových výsledků obdržel Tarrasch v roce 1891 pozvání k zápasu s Wilhelmem Steinitzem.Zápas se měl konat v Havaně , ale Tarrasch jej odmítl s odvoláním na svoji lékařskou a dlouhou cestou za oceán.

Z následných let uvádím dvě Tarraschovy partie, které ukazují  jeho mistrovství a hloubku plánování postupu v partii.

 

 

Zápas s Čigorinem v Petrohradě v roce 1893 (viz foto) skončil nerozhodně 9:9 a po výhře v turnaji v Lipsku  ho k zápasu vyzval Emanuel Lasker. Tarrasch ho ale , věrný své povaze , dosti povýšeně odmítl s tím, že Lasker, stejně jako on ještě nevyhrál žádný větší turnaj. Velmi rychle však svého unáhleného rozhodnutí litoval, protože Lasker poté  sehrál v roce 1894 zápas se Steinitzem, kterého porazil a stal se tak novým mistrem světa. Lasker na Tarraschovo arogantní odmítnutí nikdy nezapomněl a navzdory jeho mnoha snahám mu nikdy nedal šanci k zápasu, dokud neskončila Tarraschova vysoká herní úroveň. Tarrasch se tak musel po celou dobu Laskerovy nadvlády , trvající 27 let spokojit pouze s druhým a horším místem. Čtenáře jistě zaujme partie ze zápasu s Čigorinem. Manévry černých figur, odrážející soupeřovy pokusy a zároveň příprava pro vlastní rozhodující zásah , je opravdu učebnicová.

 

Na 1. mezinárodním šachovém turnaji v Hastingsu r.1895 , kterého se zúčastnila celá světová šachová smetánka skončil na 2. místě za vítězem Harry Nelsonem Pillsburym , další velký turnaj o rok později v Norimberku opět 2. místo za Laskerem, poté ještě maratonský turnaj ve Vídni a v roce 1903 v Monte Carlu. V Hastingsu Tarrasch opět zářil a sehrál nádherné partie.

Na tomto místě bych si dovolil osobní vzpomínku, vztahující se k turnaji v Hastingsu: V polovině 50. let bylo v Brně na Pellicově ulici  v Pedagogické knihovně založeno šachové oddělení, pod vedením prof. Lendla – dědečkem  pozdějšího jednoho z nejlepších tenistů světa, Ivana Lendla. Já, jako 17. letý dorostenec, chtivý všeho, co se šachu týkalo, jsem knihovnu navštěvoval ( i na úkor školy) 2 – 3x v týdnu. Půjčoval jsem si knihy a časopisy a vždy 3-4 hodiny hltal jejich obsah. Pak jsem si ještě půjčil nějakou knihu domů….. Toho si pochopitelně pan profesor všiml a nabídl mi, že bych mohl pomoci při třídění a zařazování šachových knih. Samozřejmě, že jsem s radostí souhlasil a chodil tam cca 10 měsíců. Protože jsem knihu o šachovém turnaji v Hastingsu doslova hltal, dostal jsem ji od prof.Lendla darem (knihovna měla 3 výtisky). Bylo to její 1.vydání z roku 1896 sepsané E.Schaloppem. Bohužel v dalších letech jsem ji lehkomyslně vyměnil s jedním českým „sběratelem“ za dvě běžně dostupné knihy, na které mi ,jako studentovi chyběly peníze…. Kniha skončila u sběratele a obchodníka  v tehdejší SRN za marky….

V prestižní partii Tarrasch Laskera porazil. Z mnoha krásných partií Tarrasche přidávám ještě další:

 

 

 

Na následném velkém turnaji o rok později v Norimberku obsadil Tarrasch 2.místo za Laskerem, poté ještě hrál v maratonském turnaji ve Vídni a v roce 1903 v Monte Carlu.

Foto níže je z turnaje ve Vídni r.1908. Tarrasch je první sedící vlevo.

 

 

 

 

 

 

V roce 1905 porazil v zápase na 17 výher mistra USA Franka Marshalla (viz foto vlevo) a konečně v roce 1908 dostal šanci k zápasu o titul mistra světa s Laskerem.

Hrálo se v Mnichově a Düsseldorfu. Lasker přesvědčivě vyhrál  8 : 3 , při pěti remízách. Tuto porážku Tarrasch již nikdy nedokázal překousnout a od té doby již nevyhrál žádný velký turnaj. Sice požadoval odvetu, ale té se  mu dostalo až v roce 1916, v neoficiálním zápase. Ten ovšem Lasker vyhrál ještě přesvědčivěji 5 : 0 při jediné remíze…..

 

 

                                                                                                  Petrohrad 1914         →                                                                                                               Partii Lasker- Tarrasch přihlížeji zleva:

                                                                            Aljechin,Capablanca a Marshall :

Za předchozí úspěchy mu ruský car Nikolaj II. udělil během turnaje v Petrohradě roku 1914 titul velmistra. Společně s ním byl titul udělen   Emanuelu Laskerovi, Alexandru Aljechinovi, José Raúlem Capablancovi a Franku Marshallovi. V šachové historii to byly první oficiální tituly „Velmistr“Byla by škoda neuvést jednu krásnou partii z tohoto turnaje….

 

Tarrasch hrál na turnajích až do roku 1928  a i když už nikdy žádný  velký nevyhrál, patřil stále mezi světovou šachovou elitu. Jeho nejvyšší historické hodnocení ELO  by bylo 2824, kterého dosáhl v roce 1895


Tarraschova publikační činnost

Stejně jako jeho turnajové výsledky byly pro šachovou veřejnost důležité i jeho teoretické a literární práce.Vydal 3 skvělé knihy: „Dreihundert Schachpartien „  (1895), „ Die moderne Schachpartie“ (1912) a „Das Schachspiel“ (1931), ve kterých čtenáři logicky a jasně vysvětloval šachovou teorii, vedení partie a jeho zásady. Ve své době to byl opravdu velký pokrok, i když podávaný autorem s jistou dávkou demagogie. Šachovou teorii obohatil na př. o  i dnes velmi často používanou Tarraschovu obranu v dámském gambitu , či Tarraschova varianta francouzské obrany atd.

Kromě toho Tarrasch hodně přispíval do různých šachových časopisů, kde si svými, často velmi kritickými, až kousavými poznámkami získával hodně oponentů, na př.vídeňského velmistra Georga Marco, či Aarona Nimcoviče. Počátkem 30.let vydával Tarrasch vlastní časopis „Tarrasch Schachzeitung“. Jeho skvělá pověst mu dopomohla k tomu, že navzdory svému židovskému původu mohl publikovat až do své smrti. Nacisté se neodvážili mu to zakázat, protože jeho syn sloužil jako poručík wehrmachtu  a ve válce padl .

Tarraschova smrt, spolu s reorganizací německého šachového života nacisty  a následnou světovou válkou, která stála životy mnoha šachových talentů znamenala pro  Německo ztrátu svého výsadní  postavení v šachovém světě.  Kolem roku 1913 přinesli do šachu Nimcovič, Réti a Tartakover nové myšlenky, které na dlouhou dobu zastiňovaly Tarraschovo úsilí a význam.Mnoho moderních mistrů však považuje Tarrasche za méně dogmatického, než byla jeho pověst – zejména pokud jde o vedení partie.

Tarraschův význam pro šachovou hru je bezvýhradně obrovský – byl to jeden z nejlepších světových hráčů na přelomu 19. a 20.století a určitě nejlepší amatérský hráč šachové historie….


Na závěr poruším obvyklý bonton a vkládám ještě dvě partie, ve kterých slavili  vítězství proti skvělému velmistrovi čeští hráči:

 

 

 

Napsat komentář