Mistr světa je jen jeden, ale co ti druzí? – díl 7.

“ Umění šachisty spočívá v jeho schopnosti zapálit  z tupé a nesmyslné pozice magický oheň….“  (D.Bronštejn)_____________________________________________________________________


David Jonovič Bronštejn  
se narodil 19. února 1924 židovským rodičům v ukrajinském městě Bíla Cerkva (Bílá Cerekev), historickém městě, založeném roku 1032, největším v Kyjevské oblasti. Leží  na řece Ros, přítoku Dněpru asi 90 km jižně od Kyjeva. Dnes má přibližně 220.000 obyvatel.

Vyrůstal ve velice nuzných podmínkách. Šachy ho naučil hrát v 6. letech jeho dědeček. Když se po několika letech rodina odstěhovala do Kyjeva, začal navštěvovat kyjevský klub hráčů šachu a dámy v Paláci průkopníků. Tam si ho všiml tehdy už renomovaný šachový mistr Alexander Konstantinopolskij, který ho naučil základům moderního šachu. A Bronštejn se mu odvděčil, když velmi brzy vyhrál školní mistrovství Kyjeva. Již v 15. letech obsadil 2. místo na kyjevském šampionátu a poté v 16. letech, roku 1940, když obsadil 2. místo v ukrajinském šampionátu za Isaacem Boleslavským , mu byl udělen titul sovětského šachového mistra. A  navíc právo účasti v semifinále mistrovství SSSR v Rostově na Donu. Tento turnaj však nebyl dohrán, kvůli německé invazi do Ruska 22.června 1941 a Bronštejn pak 3 roky vůbec šachy nehrál S Boleslavským se později stali velmi blízkými přáteli a jejich přátelství bylo korunováno, když se Bronštejn v roce 1984 oženil s jeho dcerou Taťánou…

Uvádím partii,kterou Bronštejn sehrál v šampionátu Kyjeva , jako čtrnáctiletý v roce 1939 :

 

Protože byl Bronštejn uznán jako nezpůsobilý pro službu v armádě, pracoval v průběhu války na př. jako pomocník při odstraňování a rekonstrukci poškozených budov, až po administrativní práce. V roce 1935 byl jeho otec Johonon bez jakýchkoliv důvodů zadržen, údajně proto, že se pokusil bránit rolníky před zlovůlí zkorumpovaných úředníků a 7 let  byl vězněn  v  gulagu. Až o mnoho let později vyšlo najevo, že pravděpodobným , až směšným důvodem bylo , že bývalý komunistický vůdce Lev (Leon)  Nikolajevič Trockij se ve skutečnosti jmenoval Bronštejn, což by mu v té době „kazilo“ ideový profil….. Sám David Bronštejn to sice ve své knize Čarodějův učeň z roku 1995  zpochybňuje, ovšem je nepochybné, že židovská víra mohla být vysvětlením pro uvěznění Bronštejnova otce. Bronštein nikdy nevstoupil do Komunistické strany, ani do žádné, s ní spojené organizace, jako na př. Komunistická strana mládeže, Svaz spisovatelů nebo Svaz novinářů atd , ale přesto byl po celá desetiletí významným členem sovětského šachového týmu.

V dubnu 1944 byla německá vojska vytlačena  k Dněpru a pomalu se oživovaly i šachové turnaje,  na příklad semifinále mistrovství SSSR v Baku. Bronštejn se probojoval na 4. místo a tím se kvalifikoval do finálových bojů o titul přeborníka (mistra) SSSR. Jeho výkon a způsob  hry velmi zaujal vlivného člena sovětské správy  Borise  Vainsteina, který se stal Bronštejnovým velkým fanouškem a propagátorem , dokonce i tak vlivným, že se mu ho podařilo vyvázat z  přidělené práce na přestavbě elektrárny v troskách Leningradu a zajistit jeho přestěhování do Moskvy. Tam se ve svém prvním finále SSSR  Bronštein umístil až na 15. místě, ovšem velký ohlas získalo jeho vítězství  nad úřadujícím “ Absolutním sovětském šampionovi“ a budoucím mistru světa Michailem Botvinnikovi.

 

Skvělý výsledek – 3. místo na mistrovství SSSR v roce 1945 mu vynesl nominaci do sovětského družstva pro mezinárodní zápasy a i když ještě nebyl velmistrem,  FIDE ho v roce 1948 pozvala do mezipásmového turnaje v švédském Saltsjöbaden  ze kterého se vítěz  kvalifikoval do turnaje kandidátů..

Pro naše šachisty byla jistě zajímavá Bronštejnova účast v zápase Praha- Moskva v roce 1946. Hrála 6. členná družstva, kdy každý hráč se postupně utkal se všemi hráči družstva soupeřů, navíc dvoukolově. Československé družstvo nastoupilo v sestavě Pachman, Zíta, Opočenský,Kottnauer, Šajtar a Katětov . A Bronštein i zde ukázal svoji třídu, když ze 12. partií získal 10,5 bodu,  jedinou prohru mu uštědřil Miroslav Katětov.

Turnaj v Saltsjöbaden vyhrál Bronštejn ziskem 13,5 bodů/ 19 před Szabó 12,5 a Boleslavskym 12 atd.  Za ČSR hrál Luděk Pachman a se 7,5 body skončil na 17. místě.  Bronštejn tak na cestě k zápasu o mistra světa postoupil do turnaje kandidátů.

Současně s tímto turnajem se v Saltsjöbaden konal i Kongres FIDE. Na fotografii stojí jako poslední vpravo i delegát Československa, Čeněk Kottnauer.

Tímto vítězstvím se Bronštein kvalifikoval do turnaje kandidátů, který se hrál v Budapešti od 9. dubna do 16. května 1950. Závěr tohoto turnaje byl velmi dramatický. Před posledním kolem byl Bronštejn na 2. místě za Boleslavským a pokud chtěl svého krajana dostihnout, musel bezpodmínečně vyhrát.  Jeho soupeř – Paul Keres byl opravdu hodně těžký oříšek . Před turnajem byl spolu se Smyslovem tipován za favorita. V rozhodující partii zvolil Bronštein dvousečnou a riskantní variantu Španělské a po dramatickém průběhu partii vyhrál. Když jeho soupeř svoji partii pouze remizoval , skončil turnaj mrtvým během  a museli tedy hrát dodatkový zápas. I ten měl hodně zajímavý průběh : Nejprve získal Bronštein dvoubodový náskok, ten ale Boleslavskij vyrovnal, takže po 12. partii byl stav 6 : 6 a muselo se prodlužovat. Ve 13. partii měl výhru na dosah Boleslavskij , ale udělal osudovou chybu po které Bronštejn udržel remis. Ten pak následující 14. partii přesvědčivě vyhrál a tím i celý zápas 3 : 2 při 9. remízách.

 

 

Bronštejn tedy stál před bojem  nejtěžším – zápasem s mistrem světa Botvinnikem  o šachový trůn, který od turnaje v roce 1948, ve kterém titul získal, prakticky nehrál. Když Bronštejn vyhrál mezipásmový  turnaj v Saltsjöbaden , Botvinnik pochopil , že by se  jeho vyzyvatelem mohl stát právě on, začal se svým štábem analyzovat jeho hru a zkoumat v předpokládaných zahájeních jeho silné, i slabší články. Bronštejn později tvrdil, že mistr světa od r. 1948 nehrál, aby neodhalil svoje připravené teoretické novinky. Ten svoji přípravu ukončil jen pár dnů před zahájením zápasu dvěma tajnými tréninkovými partiemi se Semjonem Furmanem a Paulem Keresem.

 Podmínky zápasu byly stanoveny již na kongresu FIDE v Paříži r. 1949. Bude se hrát na 24 partií a vítězem  se stane hráč, který jako první získá 12,5 bodu. V případě , že zápas skončí  nerozhodným stavem 12 : 12 , zůstává titul obhájci titulu, v tomto případě Botvinikovi. Časový limit byl 40 tahů na 2,5 hodiny a dále 16 tahů hodinu. Pokud by partie neskončila, hráč ,který byl na tahu svůj příští tah napsal na partiář, ten vložil do obálky, rozhodčí ji zapečetil, oba hráči podepsali a partie se pak dohrávala druhý den. Podle pravidel FIDE měl vítěz obdržet 5.000,-$ a poražený 3.000,-$, ale pozorovatel zápasu Andrew Soltis tvrdí, že oba hráči dostali podstatně méně.

—– Na tomto místě poněkud odbočím:  Praxe sovětských pořadatelů , že před turnajem byly stanoveny peněžní odměny a nakonec byly bezdůvodně drasticky kráceny nebo zcela zrušeny, zůstala hodně dlouho. O tom se přesvědčila na př. československá mistryně Květa Eretová na turnaji v Moskvě roku 1971 (cituji) : “ Když se měly na závěrečném banketu rozdávat domluvené finanční ceny, vystoupil ředitel turnaje s prohlášením : „Soudružky, rozhodli jsme se, že peníze kazí charakter a tak finanční odměny nebudou…. “  Slovo dodržel – žádné peníze Květa nedostala…. (Použito z příspěvku Ivana Hausnera v Čs.šach, č. 12/2020 —–

Pokud by stávající mistr světa zápas prohrál, měl právo na odvetu. Hrál by se turnaj tří hráčů, tedy oba aktéři tohoto zápasu a vítěz dalšího turnaje kandidátů. Jako hlavní rozhodčí byl určen Karel Opočenský, dále Gideon Stahlberg ze Švédska. Botvinnikovými sekundanty byli Ragozin a Salo Flohr, Bronštejnův sekundant byl Alexander Konstantinopolskij. Zápas byl zahájen v Čajkovského koncertním sále 16.března 1951 a hned v 1. partii překvapil Bronštejn svého soupeře výběrem zahájení, když překvapivě použil černými Holandskou obr., tedy zahájení  oblíbené Botvinnikem.   

Botvinnik byl považován za znalce tohoto zahájení, proto nepředpokládal Bronštejnovu „drzost“ a nijak se na tuto alternativu nepřipravoval a později řekl, že Bronštejn měl asi v úmyslu přinutit ho bojovat  proti vlastním systémům a označil to za naivní. Asi měl pravdu, protože Bronštejn použil Holandskou obr. v zápase třikrát  s výsledkem, + 0  -1  = 2…… První čtyři partie skončily remízou, poté se Bronštejnovi podařilo vyhrát, ale Botvinnik okamžitě kontroval . Další tři partie byly opět remis , 11. partii vyhrál Bronštejn , ale mistr světa opět kontroval černými a  stav zápasu po první polovině tedy byl 6  : 6  .

 

 

Následovala série čtyř remis. V 17. partii vyrobil Botvinnik nevídanou chybu, když nastavil jednotahově figuru…. V 19. partii  sice šel znovu do vedení, ale 21.partii opět zabodoval vyzyvatel. Lze si představit v jakém psychickém stavu museli být oba aktéři a klobouk dolů před oběma. Obhájce titulu však v rozhodujících chvíli vždy prokázal pevné nervy , když musel následující partii bezpodmínečně vyhrát Naopak Bronštejnovi stačilo jedinkrát vyhrát nebo obě poslední partie remizovat. Botvinnik  23. partii sehrál opravdu excelentně a historici uvádějí , že podal nejlepší výkon z celého zápasu. Koncovka dvojice střelců proti dvěma jezdcům je opravdu vrcholně zajímavá a může sloužit jako studijní příklad při výuce adeptů šachového umění. Po posledním tahu byl na šachovnici dokonalý příklad nevýhody tahu. Když ho Botvinnik zahrál Bronštejn přemýšlel 40 minut než partii vzdal….

 

Pokud chtěl Bronštejn celý zápas vyhrát, musel by zvítězit i v poslední  partii. Měl bílé figury očekávala se jeho typická nátlaková hra. Jenže…… stalo se cosi neuvěřitelného. Soupeři odehráli 22 tahů a v pozici se slabým, izolovaným pěšcem a zablokovaným, nečinným střelcem nabídl Botvinnik remis. Publikum samozřejmě očekávalo odmítnutí a Bronštejnovu snahu o vítězství až do vyčerpání všech možností, jenže ten , po několika vteřinách nabídku mistra světa přijal….

Titul mistra světa tedy obhájil Michail Botvinnik. Po zápase byl ke svému soupeři celkem vstřícný a vyjadřoval se o něm jako o hráči, který je nejsilnější v útoku , skvěle ovládá teorii zahájení a často je schopen svého soupeře překvapit již v zahájení originální myšlenkou, která mu pak přináší nebezpečnou iniciativu. Později však hodně otočil a stěžoval si, že B. často odcházel z jeviště do sálu a že ho to rušilo a pod. Bronštejn naopak naznačil, že na něj byl vyvíjen nátlak ze strany vládních úředníků, aby zápas prohrál. V rozhovoru v roce 1993 vysvětlil, že (cituji)  „Neexistoval žádný přímý nátlak, ale existoval psychologický nátlak prostředí, částečně způsobený otcovým několikaletým vězněním….“ (konec citátu)  Nikdy však nepotvrdil přímý nátlak  , ale později napsal , že světový titul nevyhrál, protože jeho svobodomyslná umělecká osobnost by byla v rozporu se sovětskou byrokracií. Potvrzují to i takové věci , jako na př., že jeho otec musel  na zápas chodit tajně , protože v té době neměl povolení pro pobyt v Moskvě….. (sic). I jeho slova : “ Zdálo se mi, že vítězství v zápase mi může vážně uškodit, což neznamená, že jsem prohrál úmyslně“…., jsou obrazem toho, jak politika tehdy ( a vlastně dodnes) v SSSR zasahovala do všech oblastí života , včetně šachu.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Ještě v témže roce se Bronštejn zúčastnil Mistrovství SSSR. Není divu, že ho  postihla únava. Skončil tentokrát až na 6.-8. místě se  místě ziskem 9,5 / 17. (Zvítězil Paul Keres – 12 bodů)

V roce 1953 hrál na turnaji kandidátů v Zürichu, ve kterém si zajistil účast jako minulý vyzyvatel mistra světa. Turnaj vyhrál Vasilij Smyslov 18 / 28 , Bronštejn dělil 2. – 4. místo s Reshevskym a Keresem se 16. body.Proto musel v dalších bojích o šachový trůn bojovat v mezipásmovém turnaji v Göteborgu 1954, který přesvědčivě vyhrál, ale v následujícím turnaji v kandidátů v Amsterdamu 1956 ho zastihl velký pokles formy, když za vítězným Smyslovem 11,5 / 18 a Keresem 10, dělil 3. – 7. místo s 9,5 b. v pořadí Szabó, Spasskij, Petrosjan, Bronštejn a Geller.

Když před válkou uprchl ze Sov. svazu Alexandr Alechin   byl  označován za zrádce a nepřítele lidu. Během 10. let od jeho smrti tento postoj postupně „vyměknul“  a v dubnu roku 1956 si v SSSR připomněli  tuto významnou událost . Počátkem toho roku si sovětská delegace, včetně Smyslova, Kerese, Bronšteina, Gellera a Petrosjana připomněla desáté výročí jeho smrti na slavnostním ceremoniálu, organizovaném FIDE na hřbitově Montparnasse v Paříži. Památce geniálního mistra světa se v Moskvě 9.10. – 2.11.1956  hrál hvězdně obsazený turnaj , v čele s Botvinnikem , Smyslovem a současným vítězem vítěze mistrovství SSSR Markem Tajmanovem a samozřejmě Davidem Bronštejnem. Turnaj vyhrál Botvinnik před Smyslovem – oba 11b. /15 , Bronštejn byl 5. s 9,5 b. Za ČSR hrál LuděkPachman a nevedl si zle – v 16.členném pelotonu dělil spolu s Keresem 7. – 8. místo  ziskem 8,5 bodu. Bronštejn skončil na 5. místě ( 9,5 / 15), ale stále byl obávaným a nekompromisním útočníkem .

 

V další kariéře Davida Bronštejna se úspěchy a méně zdařilé turnaje střídaly. Stále ale ještě bylo více těch úspěšných vystoupení, na př. Hastings 1953/54 , Bělehrad 1954, Gotha 1957, Moskva 1959, Berlín 1968, Dněpropetrovsk 1970, Sarajevo 1971, Budapest 1976 , či Jürmala 1978.

David Bronštejn byl také pilným autorem šachových knih, i výborných  článků. Mnoho let měl pravidelný šachový sloupek v sovětských novinách Izvestija. Jeho nejuznávanějším dílem bylo autorství knihy z Mezinárodního šachového turnaje v Curychu 1953. ( V roce 1979 vyšla v angličtině) V SSSR byla dlouho nejžádanější a nejprodávanější šachovou literaturou – vyšla v několika dotiscích. V odborných šachových kruzích je považovaná za jednu z nejlepších šachových knih, jaké kdy byly napsány.  Rovněž i kniha Čarodějův učeň , kterou napsal společně se svým přítelem Tomem Fürstenbergem je dodnes velice žádanou , atraktivní publikací v každé šachové knihovně. Obě se staly jakýmsi mezníkem v historii vydávání šach. literatury. Bronštejn se snaží o zdůraznění myšlenkových pochodů, které stojí za jednotlivými tahy hráčů a nezatěžuje čtenáře dlouhými analyzami. Nutno připomenout jeho průkopnickou teoretickou a praktickou práci ( ve spolupráci s Ukrajinci Boleslavským a Gellerem) při transformaci Královské indické obrany, nejasné a nedůvěryhodné varianty, na populární hlavní systém. Autor jeho životopisu Tom Fürstenberg a Botvinnik se shodli na myšlence  ,že Bronštejn nehraje nějaké zahájení, ale prostě začíná od prvního tahu vytvářet útok…. Dnes by se řeklo: „bojuje o iniciativu“.

Svými přáteli byl  láskyplně nazýván jako „Děvik“ ( zřejmě podle anglického „Dejv). V životě se 3x oženil, ale zdá se, že až to třetí s dcerou Isaaca Boleslavského v roce 1984 mu poskytlo trvalé a uspokojivé partnerství. Boleslavskij ve svých pamětech vzpomíná, jak jeho dceru – mladou dívku poznamenal Davidův jemný humor, velkorysost a především jeho něžný úsměv. Rovněž  vysvětluje , jak Bronšteinův „patron“ Boris Veinštein byl skutečně vlivný a mocný muž, ale přesto nemohl udělat vůbec nic, aby zabránil ruským šachovým byrokratům zakázat Bronštejnovi na 13 let téměř všechny zahraniční turnaje. Bronštein dostal zákaz poté, co odmítl podepsat skupinový dopis, který odsuzoval Viktora Korčného po jeho emigraci v roce 1976. (Nepřipomíná vám to něco z nedávných českých dějin?) I když tuto rezoluci nepodepsal dokonce ani Michail Botvinnik, či Boris Gulko, trest dostal pouze Bronštejn. Zahraniční turnaje byly pro mnoho ruských velmistrů jedinou obživou, protože jejich příjmy byly vypláceny ve tvrdé měně. Ovšem po návratu museli odvádět „desátek“ ruské federaci a ten byl ve většině případů minimálně 50%. Proto jich za hranicemi zůstávalo stále víc a víc…..

V roce 1990, po zhroucení sovětské moci a rozpadu SSSR, se sovětské hranice otevřely. Bronštejn onemocněl rakovinou , byl úspěšně operován  a žil ještě dalších 16 let.Většinu tohoto času trávil cestováním po Evropě z turnaje na turnaj. Se svým pověstným humorem vysvětlil, že  „…v úžasu, že jsem stále naživu, mně šachové kluby začaly zasypávat pozvánkami na turnaje „…..

Během zápasu Moskva – Leningrad 1962, hrál Bronštejn na 1. šachovnici proti Viktoru Korčnému. Partii vyhrál  krásnou kombinací, kterou později označil jako „jednu z nejlepších kombinací v mém životě, ne-li nejlepší“. Posuďte sami:

 

Bronštein : “ Po mém posledním tahu zůstal Korčnoj jako opařený.Napsal si do partiáře můj tah a začal studovat vzniklou pozici.Myslím, že mu připadalo neuvěřitelné,že jsem mohl svoji poslední věž obětovat. Když se ale přesvědčil,  že nemá obranu, zastavil hodiny a partii vzdal..
Varianty: A) 39. … Kf7 40. Dc7 Kg8 41. Dc8 Kf7 42. De6 Kf8 43. Vh8 …

B) 39. … Kg5 40. De5 Kxg4 41. Vg6 Kh4 43. Dg5  ….

C) 39. … gxh6 40.  Dg8 Kf6 41. Df8 …

D) 39. … Kxh6 40. Dh8 Kg6 41.Dh5 Kf6 42. g5 ! ….

Je těžké vybírat z Bronštejnových partií. Jen na www.chessgames.com je jich 2200. Stejné je to při výběre  turnajů. Jak se to povedlo mně, posuďte sami.

_____________________________________________________________________________________

 

            David Jonovič Bronštejn zemřel 5. prosince 2006 ve věku 82.let. Je pochován na Čížovském hřbitově v Minsku. 

 

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Napsat komentář