Mistr světa je jen jeden, ale co ti druzí? – díl 8.-1.část

PAUL  KERES se narodil 7. ledna 1916 v estonském městě Narva, ležící na levém břehu stejnojmenné řeky, která je hranicí mezi Estonském a Ruskem. Věřím,že nebudu čtenáře nudit, když se na chvíli zastavím u historie tohoto města, která je mimořádně zajímavá:

_________________________________________________________________

Již v ranném středověku tudy procházela důležitá obchodní stezka spojující Pobaltí se Středozemím. Význam samotného města však výrazně stoupl v 13.století, kdy přes tamní říční brody vedla cesta , spojující Tallin s Novobrodem. V 70. letech toho století byla zahájena stavba místní pevnosti , kdy se sever Estonska nacházel pod dánskou nadvládou. Dánský král v roce  1345 povýšil Narvu na město, které pak o dva rok později přešlo pod kontrolu Řádu mečových bratří, kteří pevnosti vtiskli nezaměnitelný křižácký vzhled. Středověká Narva vzkvétala nejen vojensky , ale i obchodně, protože se stala důležitou obchodní křižovatkou a po sloučení Novgorodského a Moskevského knížectví její význam ještě vzrostl.

V roce  1558 bylo město dobyto ruským carem Ivanem Hrozným. Rusové se zde udrželi pouze  do roku 1581, kdy město znovu dobyli Švédové pod vedením generála Pontuse De la Gardie. Počátkem 17. století byla místní pevnost rozšířena o bašty v italském a německém stylu. Konečnou podobu jí ale vtiskl až v 80. letech  téhož století švédský stavitel Erik Dahlberg.

Roku 1659 postihl Narvu zničující požár a protože většina budov byla převážně dřevěná, padlo mu za oběť celé Město. Během následujících 40. let byla Narva znovu postavena, tentokrát už z cihel a kamene v okázalém barokním stylu. V roce 1700 v jedné z bitev tak  zvané „Severní války“ výrazně slabší švédská armáda pod velením krále Karla XII. rozdrtila ruskou armádu. Rusko si ale vše vynahradilo o 4 roky později, když jeho armáda dobyla město zpět. Průmyslová revoluce v 19. a 20. století se historického centra města téměř nedotkla a snad  by se její ráz zachoval dodnes, kdyby nebylo nešťastných událostí  6. a 7. března 1944, kdy se Narva stala obětí kobercového bombardování Rudou armádou a byla prakticky srovnána se zemí….. Po skončení 2. světové války pak sovětští okupanti nedovolili uprchlíkům estonské národnosti aby se do města vrátili a naopak aktivně podporovali přistěhovatelství z rusky mluvících částí Sovětského svazu .Proto dnes ve městě převládají Rusové.

Poté byla Narva znovu vystavěna v ponurém stylu socialistického realizmu, který tak dobře známe i my…. Z původního centra se dochovala pouze barokní radnice a pravoslavný kotel Vzkříšení Ježíše Krista. Nejdůležitější památkou však je Heřmanova pevnost s mohutnou věží, zvanou Pik Hermann. (viz foto)

______________________________________________________________________________________

Keres se naučil šachy tím způsobem, že pozoroval svého otce při hře  a pak jej napodoboval v každodenních  soubojích se svým bratrem. A napodoboval ho tak zdatně, že se stal  ve čtrnácti letech  se stal estonským přeborníkem. Ještě před tím se ale zdokonaloval hraním korespondenčních partií. Svým neotřelým a maximálně ostrým stylem „kosil“ jednoho soupeře za druhým. Jeho protivníci sice nebyli žádní mistři, ale tyto partie byly předobrazem Keresova způsobu hry po celý život. Přidávám dvě jeho korespondenční partie, které vás určitě pobaví:

 

 

 

 

V roce 1933 již jako 17. letý  vyhrál šampionát Estonska  s 5. body/7 . A opět slavila úspěch jeho nápaditá hra a neotřelý výběr zahájení. Následující partie , ve které se ho soupeř  snažil  překvapit v zahájení,vás určitě přesvědčí:

 

V dalším roce již vyhrál šampionát Estonska s naprostou převahou, když svoji konkurenci deklasoval ziskem 11,5 bodu ze 12. partií….. A do třetice vyhrál šampionát 1935 v Tartu , výkonem 19 bodů /20 ! A blížila se 6. šachová Olympiáda……

Čest uspořádat 6. šachovou Olympiádu  připadla Polsku, za výkony jeho družstva na třech předchozích Olympiádách. Krátce před tím ukončil svoji profesionální dráhu populární a velmi temperamentní polský hráč David Przepiórka a právě jemu byla svěřena funkce předsedy organizačního výboru. (Fotografie představuje tehdejší hlavní varšavskou ulici- Marszalkowska)

Do Waršavy se sjelo 20 družstev , včetně Litvy, která v té době byla oficiálně s Polskem ve válečném stavu a diplomatické styky byly oboustranně zrušeny! Obě strany však na dobu trvání Olympiády přijaly mírový status . Organizátoři v touze, aby se na turnaji objevil i silný team SSSR, kontaktovali Moskvu, ovšem jejich úsilí nebylo úspěšné. Varšavská Olympiáda byla prvním svědkem silného průlomu mladých talentů. Na prvních šachovnicích hráli na př. Keres, Stahlberg a Böök, na druhé Bolbochan, Liliental, a Frydman , na třetí Eliskases, na čtvrté Trifunovič, Dake , Danielsson a Szabó, tedy jména, která  za několik let tvořila světovou špičku. Za USA hráli Fine a Marshall, Československo vedl jeden z nejlepších hráčů 30. let Salomon Flohr Švédsko tvořilo opět „železné trio“ Stahlberg, Stotz a Lundin. Velice silné bylo i domácí Polsko s Tartakowerem a mladým Najdorfem atd. Za Francii hrál na 1. šachovnici mistr světa Aljechin, neměl však rovnocenné spoluhráče, takže Francie nemohla  na přední umístění ani pomyslet…..

Turnaj proběhl bez komplikací a po dramatických posledních kolech bylo stanoveno pořadí: USA – 54 bodů, Švédsko 52,5, Polsko 52 , Maďarsko 51 a Československo 49 bodů. (ČSR hrálo v sestavě: Flohr 13/17 , Opočenský 8/15, Pelikán 10,5/15,Rejfíř 8/14 a Treybal 9,5/14 ) Keres se uvedl v bojích s tehdejší světovou elitou, v čele s mistrem světa Aljechinem více než dobře a jeho výkon 12,5 bodu z 18 partií pro něj znamenal počátek útoku na světový šachový trůn. V tisku tehdy byly uveřejněny dvě Keresovy partie,  které získaly cenu  jako nejlepší partie kola :

 

 

 

Keresova hvězda začala sérií vydařených turnajů stoupat stále výš a výš . Nejprve to byl turnaj v německém lázeňském městě Bad Nauheim, známém svými léčivými prameny, používanými k léčbě nervových a srdečních potíží. Cituji  z německého tisku: 

„K účasti na turnaji každý s každým bylo pozváno deset šachových mistrů, včetně bývalého mistra světa Alexandra Alekhina a bývalého světového vyzyvatele Efima Bogoljubov. Mezi zbývajícími hráči byli špičkový jugoslávský šachový mistr Milan Vidmar, švédský šampion Gideon Stĺhlberg, nový estonský šampion Paul Keres, holandský hráč Johannes Van den Bosch a čtyři němečtí šachoví mistři: Karl Ahues, Herbert Heinicke, Ludwig Rellstab a Gerhard Weissgerber. Turnaj byl dalším z řady vítězství, které Alekhine nasbíral na cestě k odvetě s Maxem Euwe o světovou korunu. Je však pozoruhodné také jako první mezinárodní vítězství mladého Kerese, když se ve finále vyrovnal nejprve s Alekhine. „ Keres se v turnaji dělil o 1.-2. místo s Aljechinem….Signalizovalo to jeho příchod na mezinárodní šachovou scénu, na které bude téměř čtyřicet let jedním z nejlepších hráčů světa. „

 

V létě roku 1936 se mezi turnaji v Moskvě a Nottinghamu konal od 18. července do 1. srpna mezinárodní turnaj v nizozemském Zandvoortu. Dvanáct šachových mistrů z různých zemí, včetně mistra světa, se sešlo v turnaji každý s každým. Turnaj byl velkou událostí roku silných mezinárodních soutěží, protože kromě účasti Maxe Euweho se ho zúčastnili také dva bývalí vyzyvatelé světového šampionátu, Efim Bogoljubov a 66.letý Géza Maróczy. Hvězdou Zandvoortu se však ukázal být 21.letý Američan Reuben Fine, který svým „kotrmelcovým“ stylem (jak to nazval Dr. Tartakower) vyhrál turnaj jako jediný  neporažený. Toto vítězství  bylo prvním z mnoha úspěchů Fineho, mezi něž patřil Margate (1937) a vyvrcholilo jeho společným prvenstvím na AVRO (1938) s Paulem Keresem.

Margate (1937)

V roce 1937 (31. března – 9. dubna) bylo pozváno deset šachových mistrů, včetně mistra světa, k účasti na turnaji v přímořském letovisku Margate v Anglii. Reuben Fine a Paul Keres pokračovali ve své vynikající sérii po celý rok a podělili si první místo, jako jediní neporaženi se 7,5 body z 9 partií. Alexander Aljechin předvedl svůj známý agresivní styl, odmítal smírné nabídky  remízy, ale obsadil pouze třetí místo, když prohrál s vítězi turnaje Finem a Keresem o k tomu  velmi překvapivě  s Victorem Bergerem. Turnaje se zúčastnil i Jan Foltys a mistryně světa Věra Menčiková. Foltys obsadil vynikající 4.místo hned za Aljechinem ( 5,5) a Menčíková na 6. místě (4 body).

 

 

Z turnaje publikuji jako ukázku partii, ve které Keres porazil Aljechina v miniaturce.

 

Poté Keres exceloval na turnaji v Praze, kde startovní pole pokořil výsledkem 10 bodů z 11. Následoval velký turnaj lotyšském Kemeri. Dnes už je Kemeri jedna ze součástí lázeňského města Jürmala na západě Lotyšska, asi 25 km od Rigy. Jürmaala vznikla sloučením 16. vesnic. Město je dlouhé 32 km a táhne se podél Rižského zálivu. V roce 1997 bylo tamní území mokřadů , slatinišť  a vřesovišť prohlášeno za Národní park  Důvodem k vyhlášení národního parku byla snaha o zachování zdejších jedinečných přírodních a kulturně-historických hodnot. Minerální vody a léčivé bahno, které zde vznikají, umožnily například plošný rozvoj lázeňského průmyslu. Město je z Rigy dostupné předměstskou železnicí, vedenou podél pobřeží, na které je na jeho území zřízeno 14 stanic a zastávek. Jejich názvy se ve 13 případech shodují s názvem některé z  původních obcí. Výraz Jūrmala není v železničním jízdním řádu použit. Stanice Ķemeri slouží jako východisko na Lielais Kemeru tirelis(Velké ķemerské vřesoviště) v Národním parku Kemeri.

Turnaj byl jednou z posledních  možností  Aljechina přípravy na  titulový zápas s Dr.Euwe. Záměr se mu ale příliš nevydařil Již ve 4. kole prohrál jako bílý s Mikenasem jak se později ukázalo, tato ztráta byla pro umístění na čele konečné tabulky rozhodující. Turnaj byl nakonec obrovským úspěchem domácího hráče Vladimira Petrova.

Na základě jeho úspěchu mu byl poté udělen titul lotyšského velmistra.

„Myšlenka na pořádání mezinárodního turnaje v Lotyšsku přišla v roce 1935, když Lotyšsko  navštívil světový šachový mistr světa Aljechin. Tehdy bylo na žádost mistra světa Alechina v zásadě dosaženo dohody o uspořádání mezinárodního turnaje v letovisku Kemeri. Bylo dohodnuto mezi Chess Union a Directoremeri Spa Directorate, že tito budou poskytovat zdarma hotel a jídlo všem účastníkům turnaje. Důležitou roli sehrála široká podpora vlády. Za účelem řádné přípravy turnaje v Ķemeri byl zřízen čestný výbor, jehož součástí byl ministr zahraničí V. Munter jako předseda, D. Rudzīte, ředitel státního kancléřství, J. Cimermanis, státní tajemník  Ķemeri Sulphur Springs Director. J. Lībieti a vedoucí lotyšské šachové unie A. Melnbārds. Technickým vedením turnaje byl pověřen rakouský mistr Dr. Hans Kmoch.   Turnaj v Ķemeri byl také jedním z hlavních bodů programu 6. valné hromady delegátů 6. lotyšského šachového kongresu. 

Průběhu turnaje věnovaly pozornost všechny rižské noviny.  Lotyšská šachová unie vydala speciální bulletin „Ķemeri International Chess Tournament“, který publikoval popis bojů turnaje, informace o situaci v turnaji, obrázky ze života účastníků a aktuální hranou partii.

 

                                                                             Bad Semmering 1937

Od 8. do 27. září 1937 organizovala a sponzorovala rakouská kasina turnaj osmi šachových mistrů, včetně bývalého mistra světa J.R.Capablancy. Hrálo se dvoukolově a první čtyři kola se hrálo v Semmeringu, poté se turnaj  přesunul do hotelu Grüner Baum v Baden beim Wien. První polovinu byl hlavním arbitrem Max Euwe, ve druhé polovině turnaje ho nahradil Rudolf Spielmann. A jako už několikrát v minulosti, i tentokrát vyhrálo mládí.  Keres vyhrál o celý bod s 9.body/14 za ním skončil Fine 8 bodů, dále Capablanca a Reshevsky oba 7,5 , Flohr 7 , Eliskases a Ragozin po 5,5 a Petrov 5 bodů

 

 

                                                               Pokračování v dílu 8. – 2.část

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář