Mistr světa je jen jeden, ale co ti druzí? – díl 8. – 3.část

Moskva 1947/48

V zimě roku 1947 se v Moskvě hrál 2.Memoriál Michaila Čigorina. Po téměř 40. letech tak byla vzpomínka na tohoto geniálního ruského hráče znovu oživena. První memoriál se totiž konal roku 1909 v Petrohradě. Deset nejlepších šachových mistrů  se postavilo proti šesti pozvaným silným hráčům  z východní Evropy. Mezi nimi byli i dva českoslovenští mistři Luděk Pachman a Čeněk Kottnauer. Evropu ještě reprezentovali Trifunovič a Gligorič z Jugoslávie, Polák Plater a Bulhar Cvetkov. Paul Keres samozřejmě mezi sověty nemohl chybět, ovšem tentokrát se mu nevedlo tak,jak by si představoval.

Turnaj vyhrál Michail Botvinnik 11/15, další pořadí bylo Ragozin 10,5 , Boleslavskij 10 , Snyslov 10 , Keres 9  atd. Jako nejlepší ze zahraničních hráčů se umístil Luděk Pachman na 8. místě s 8,5 body, Kottnauer byl 13. – s 5. body. Parádní koncovku předvedl Keres proti  Sokolskému- posuďte sami. Druhou ukázkou je hezká, útočná partie Pachman – Cholmov.

 

 

Mistrovství světa 1948 a znovuzrození FIDE

Když 23. března 1946 zemřel v Portugalsku mistr světa Alexander Aljechin, který se zde připravoval na obhajobu svého titulu v zápase proti Botvinnikovi,   navrhla FIDE na kongresu ve Winterthuru v červenci téhož roku turnaj o uvolněný titul, jenž se měl konat Nizozemsku.. Jeho účastníci měli být Reshevsky, Fine, Botvinnik, Keres, Smyslov a vítěz nadcházejícího turnaje v Groningenu nebo v Praze, v případě potřeby by se rozhodovalo vzájemným zápasem.Vzhledem k tomu, že Max Euwe byl v letech 1935-1937 mistrem světa, měl samozřejmě také právo v turnaji hrát. Protože SSSR ještě nebyl členem FIDE, došlo v realizaci tohoto plánu ke zpoždění. 15. září 1946, tedy den po skončení zápasu SSSR – USA, se navržení hráči, kromě Reubena Fine, sešli v Moskvě, aby projednali nutné podrobnosti.  FIDE se tohoto jednání nezúčastnilo. Botvinnik údajně odmítl hrát v Nizozemsku, protože prý ho rozčílila zpráva, která naznačovala, že by se jeho kolegové-Rusové mohli domlouvat, aby mu pomohli získat titul. Přítomných pět hráčů se pak dohodlo, že se turnaj rozdělí mezi Moskvu a Nizozemsko. Tuto myšlenku však sovětský sportovní výbor zcela odmítl a trval na tom, aby se celý turnaj hrál v Moskvě. Mezitím  prezident FIDE Alexander Rueb stáhl nárok FIDE na uspořádání turnaje. Až do dalšího kongresu FIDE v Haagu 30. července až 2.srpna 1947 nebylo konkretně rozhodnuto o ničem. SSSR byl na kongresu přijat mezi členy FIDE a všechny strany se dohodly, že souhlasí s většinou podmínek, původně navržených ve Winterthuru 1946.

 Mělo se tedy začít na jaře 1948, částečně v Haagu , částečně v Moskvě a nebude přidán žádný další hráč.Na to doplatil Miguel Najdorf, který vyhrál turnaj v Praze, Botvinnik Groningen, ovšem ten už měl právo zajištěno předem. Krátce před turnajem se omluvil Fine, kvůli svým akademickým závazkům v USA, takže se FIDE rozhodlo uspořádat turnaj s pěti hráči – čtyřkolově , takže každý sehrál 20 partií.

Časový limit byl 40 tahů za 2,5 hodiny a poté 16 tahů za hodinu. Každý hráč měl povoleny dva sekundanty.Cenový fond: 5.000  – 3.000 – 2.000 – 1.500 a 1.000,- USD. Hlavním rozhodčím byl Milan Vidmar, kterému pomáhal Alexander Kotov. Prvních 10 kol se hrálo v Haagu a dalších 15 kol v Moskvě. Všichni účastníci se ubytovali ve scheveningenském hotelu Kurhaus (viz foto), jen Botvinnik se ubytoval jinde, prý aby mohl docházet do hracího sálu pěšky. (sic!) Nakonec mu sovětský konzul Filip Chikirisov zajistil pokoje pro něj i jeho sekundanty Ragozina a Flohra v hotelu De Twee Steden.

Kuriozní událost, jak ji popsal Euwe, se stala na polsko-sovětských hranicích, když hráči a jejich doprovod cestovali na druhou část turnaje do Moskvy. Sovětské celníky zaujal v Euweho zavazadle sešit s podivnými, hyeroglyficky vypadajícími poznámkami. (Ve skutečnosti to byly Euweho poznámky k šachové partii) Nevěděli si rady, tak volali do Moskvy . Poznámky byly okamžitě zabaveny, v Moskvě zkontrolovány a až  po mnoha hodinách vráceny, když Euwe musel podepsat prohlášení, že neobsahují něco, co by bylo pro Sovětský svaz škodlivé…..

 

Partie Smyslov – Keres 

 Po 10. kole se turnaj stěhoval do Moskvy a Botvinnik byl v čele s náskokem 1,5 bodu, když svého hlavního konkurenta Kerese ve vzájemné partii porazil ve 23.tazích…. Hrálo se v nádherném Sloupovém sále před 2000 diváky. Na prostranství před budovou byla umístěna obrovská demonstrační deska , kterou tam údajně denně sledovalo kolem 3000 diváků. Ve 22. kole si Botvinnik zajistil rozhodující náskok a zvítězil v turnaji se ziskem 14. bodů a stal  se tam novým mistrem světa.

Turnaj kandidátů – Budapest 1950

← Budapest.

Turnaje kandidátů (v některých obdobích zápasy kandidátů), byly pořádány FIDE, mezinárodním řídícím orgánem  šachu od roku 1950 jako závěrečná část bojů , které mají určit vyzyvatele úřadujícího  mistra světa ke vzájemnému zápasu. Je tomu tak dodnes, pouze se liší periodikum. To se od roku 2013 ustálilo na dvouletém cyklu. Poslední byl zahájen v loňském roce 17. března 2020, bohužel po první polovině musel být přerušen kvůli pandemii Covid-19 a datum pokračování je zatím v nedohlednu….

Turnaj se konal od 9. dubna do 16. května 1950 a následné play-off v červenci a srpnu téhož roku. Do turnaje se kvalifikovali Bronštejn, Szabó , Boleslavskij, Kotov, Lilienthal , Bondarevskij, Najdorf, Stahlberg a Flohr. Bondarevskij se odhlásil pro nemoc a tak měli hrát ještě někteří neúspěšní hráči z mistrovství světa 1948. Z nich se ale přihlásili pouze Smyslov a Keres.

 

 

18. a 19. mistrovství SSSR – Moskva 1950 a1951

18. finále SSSR bylo sice ochuzeno o Botvinnika a Bronštejna, kteří se připravovali na svůj finálový zápas o mistra světa, ale  i tak bylo startovní pole mimořádně silné.  Turnaj se hrál jako  in memoriam ku 100. výročí narození Michaila Čigorina . Překvapilo, že hráči jako Smyslov, Boleslavskij nebo Flohr nebyli tak dominantní jako obvykle a na čele se usadili Toluš a Keres. Nakonec vyhrál zaslouženě Paul Keres, který bojoval i v posledním kole, zatímco jeho soupeř se spokojil s rychlou remízou….

Keres vyhrál v příštím roce i 19. mistrovství SSSR v Moskvě  před Petrosjanem a Gellerem, když Botvinnik skončil překvapivě až na 5. místě dva body za vítězem.

 </obje

 

Géza Maróczy Memoriál, Budapest 1952

 Géza Maróczy ( viz foto ) – jeden z nejlepších světových hráčů na přelomu 18. a 19. století. Rok po jeho smrti se v Budapešti konal vzpomínkový turnaj, který organizoval za pomoci Vjačeslava Ragozina a Arpáda Vajdy Maďarský šachový svaz. Zúčastnilo se ho 8 velmistrů, z toho 5 ze SSSR, včetně mistra světa, Gellera, Kerese, Petrosjana a Smyslova. Hrálo i 8 mezinárodních mistrů a 2 národní mistři Za Československo se zúčastnil Čeněk Kottnauer. Jediným zámořským hráčem byl Herman Pilnik z Argentiny. Život , i šachová tvorba a kariéra Maróczyho byly natolik zajímavé, že si zaslouží věnovat mu jeden celý příspěvek. Ale to zase někdy příště.

Memoriál Gézy Maróczyho byl jedním z nejsilněji obsazených poválečných turnajů. Ukázal stále stoupající úroveň a sílu hráčů Sovětského svazu , z nichž čtyři skončili v první pětce. 1. místo okupoval jasně Paul Keres. Jen málo hráčů , mezi nimi takové těžké váhy, jako byli Smyslov nebo Petrosjan uniklo minimálně třem porážkám.Byl to opravdu skvělý turnaj, který důstojně uctil památku jednoho z nejdynamičtějších velmistrů 19. století.

Keres v turnaji výsledkem i způsobem hry znovu ukázal, že se s ním musí počítat jako s jedním z předních kandidátů  vyzyvatele mistra světa.

 

 

Po skvělém úspěchu v Budapešti Keres na 20. mistrovství SSSR  slevil ze svého standartu, když ve 20. členném pelotonu skončil až na 10. místě, 4 body za vítězem. Zvítězil Botvinnik před Tajmanovem a Gellerem atd.

Turnaj kandidátů – Curych 1953

Turnaj kandidátů 1953 se hrál ve švýcarském městečku Neuhausen am Rheinfall, kantonu Schaffhausen, poblíž velké turistické atrakce – Rýnských vodopádů .Na  tuto akci vynaložila švýcarská šachová federace 100.000,-švýcarských franků, což byl jeden z důvodů proč trvala na tom, aby národní šachové federace hradily cestovní výdaje  svých  hráčů. Cenu pro vítěze – 5.000,- švýcarských franků hradili pořadatelé. Ředitelem turnaje byl Alois Nagler. Všichni hráči, kromě Bronštejna a Reshevského si přivezli sebou i své sekundanty.

Na zahajovacím ceremoniálu vystoupili pánové Folke Rogard-prezident FIDE , za hráče pak Mark Tajmanov a Miguel Najdorf. V kulturním programu zazpíval Smyslov italskou operní árii a Tajmanov přednesl klavírní skladby Chopina a Čajkovského.Všichni hráči i se svým doprovodem byli ubytováni v Hotelu Bellevue.

Hra byla zahájena v neděli 30. srpna v prostorném sále Kirchgemeindehaus (farní síň), kde se hrálo  prvních 8 kol. Místní hodinářská manufaktura vypsala  pro hráče, který bude po 7. kole ve vedení, prémii – zlaté hodinky.Nakonec to byli Smyslov s Reshevským  a hodinky dostali oba hráči. Od 9. kola se turnaj přesunul do Kongresshausu ( Salon hudby v budově parlamentu). Po 11. kole vedl Reshevsky , ale ve 12. kole ho předstihl Smyslov, který skvělým závěrem nakonec celý turnaj vyhrál. Keres  dělil spolu Bronštejnem a Reshevskym 2 – 4. místo v pořadí Bronštejn – Reshevsky – Keres. O turnaji napsal skvělou knihu David Bronštejn, která se nadlouho stala učebnicí adeptů šachového umění. Obsahoval téměř všechny sehrané partie, s Bronštejnovými komentáři.

Keres hrál celý turnaj výborně, jako vždy agresivně, ale některé partie, ve kterých stál lépe, nedotáhl až ke kýženému zisku celého bodu…. I tak dosáhl skvělého umístění a potvrdil, že patří do nejužší světové špičky.

           

 

 

První tři vítězové →

 

 

 

Další místa v tabulce obsadili: Kotov a Tajmanov 14 bodů, Averbach a Boleslavskij 13,5  , Szabó 13 ,  Gligorič 12,5 , Euwe 12,5  Stahlberg 8 bodů.

 

 

Hastings 1954/55

Hastings 

Deset velmistrů a mistrů v čele se Smyslovem a Keresem přivítal na prémiovém 30. vánočním turnaji anglický Hastings. Na startu se objevil i Luděk Pachman, vítězové z minulých ročníků Cornel Hugh Alexander (2x),  László Stabó ( 3x) Wolfgang Unzicker (vítěz z r.1953)  atd. Organizátor turnaje byl F.A. Rhoden, ředitel turnaje Robert Wade. Financování akce bylo poskytnuto především ze soukromých darů a grantu od Hastings Corporation. Účastníci turnaje byli ubytováni v luxusním hotelu Royal Victoria, nedaleko hrací místnosti v St.Leonards-on-Sea.

                                                                                                                                 Foto níže : Hotel Royal Victoria  ↓

Turnaj odstartoval vítězstvím Unzickera, Pachmana a Szabó, ale hlavní zprávou byla překvapivá Keresova absence  v prvním i druhém kole. Onemocněl chřipkou a byl proto nucen v prvním volném dnu , v neděli 2. ledna odehrát obě odložené partie.Ukázalo se, že ho ani těžké pracovní vytížení, ani nemoc   příliš netrápily, protože remizoval se Smyslovem a porazil Unzickera. Po 5. kole oba tito hráči společně vedli tabulku – v 6. kole Keres hrubě chyboval s Fudererem, Smyslov se pozdržel nerozhodnými partiemi, takže nakonec protrhli pomyslnou cílovou pásku společně.

V konečném účtování tedy triumfovali Smyslov a Keres 7 bodů/9, dále Fuderer, Pachman a Szabó 5,5 , Unzicker 5 , Alexander 4,5 , Donner 2,5 , Fairhurst 1,5 a Phillips 1 bod.

 

 

 

Mezipásmový turnaj Göteborg 1955

←   Účastníci turnaje

Interzonal (mezipásmový) turnaj se hrál ve švédském Göteborgu mezi 15. srpnem a 21. září 1955 za účasti 21. hráčů, mezi nimi i LuděkPachman a Miroslav Filip za Československo. Favority byla sovětská čtveřice Bronštejn, Keres, Petrosjan a Geller. Ti nakonec své pozice obhájili, když obsadili 1.-2.-4. a 5. místo. Mezi ně se vklínil pouze Oscar Panno z Argentiny na místě třetím. Filip dělil 7. – 9. místo s 11. body a Pachman skončil na 10.-11. místě s 10,5 bodu.

Turnaj vešel do historie velmi kuriozní událostí , o které tehdy dlouho psal veškerý odborný , i běžný tisk a byl dlouho předmětem teoretických diskuzí. Trvalo téměř dva roky , než Keres navrhl pro černého zlepšení, které ovšem zpochybnil v roce 1958 Fischer v partii s Gligoričem.

Ve 14. kole proti sobě nastoupili Keres – Najdorf , Geller – Panno a Spasskij – Pilnik. Nikdo v té době nezpochybňoval velkou převahu sovětského šachu, na druhé straně šachovou velmocí byla i Argentina. V přípravě na tento turnaj si argentinští hráči připravili novinku v Sicilské obraně . Těsně před 14. kolem , ve které škodolibý los postavil proti sobě dvojice Keres-Najdorf, Geller – Panno a Spasskij – Pilnik , ji dlouho do noci probírali , aby se nakonec shodli, že své soupeře překvapí. Po 9. tahu vznikla na všech třech šachovnicích argentinci připravená pozice.A sověti dlouze přemýšleli, až nakonec všichni tři obětovali figuru, postavili černého krále pod prudký útok a nakonec ,  podobně jako bílý v partii Keres – Najdorf , všichni vyhráli….

 

 

 

 

Turnaj kandidátů, Amsterdam 1956

V holandských městech Amsterdam a Leeuwarden se od 27. března do 30. dubna 1956 utkalo 10 hráčů, mezi nimi i Miroslav Filip, o možnost stát se soupeřem  mistra světa v zápase o titul. Smyslov, jako poražený z minulého zápasu v roce 1954 se kvalifikoval přímo, zbývajících 9 postoupilo z mezipásmového turnaje v Göteborgu.

Slavnostní zahájení  proběhlo 26. března v amsterdamském  Vossius Gymnasium, kde přednesli uvítací projevy předseda FIDE Folke Rogard a předseda nizozemské šachové federace Hendrik Jan van Steenis. Turnaj formálně zahájili místostarosta de Roos a Evert Straat který poděkoval všem sponzorům. Poté bývalý mistr světa Dr. Max Euwe seznámil hráče s programem turnaje a provedl vylosování. Hra začala následujícího dne v Minerva-paviljoen, hlavní hrací místnosti. 10. a 11. kolo se hrálo v Leeuwardenu v hotelu Lauswolt.

Na fotografii československého hráče poznáte snadno. Všude  je to ten nejvyšší 🙂 ,tedy zcela vlevo. V turnaji se mu podařil husarský kousek, když porazil v dlouhé, 91 tahů trvající  partii Kerese. Turnaj vyhrál , stejně jako minulý kandidátský turnaj Vasilij Smyslov, který se pak v zápase porazil Botvinika a stal se sedmým mistrem světa.

 

 

 

Memoriál A. Aljechina , Moskva  1956

←    Chrám Sv.Vasila v Moskvě

Čtvrt století poté, co Aljechin uprchl ze Sovětského Svazu  byl  považován za „zrádce a nepřítele lidu“ .Tento přístup se během deseti let po jeho smrti změnil a v roce 1956 si také SSSR připomenul významnou mezinárodní událost. Na začátku téhož roku v dubnu si sovětská delegace , včetně Smyslova, Kerese, Bronštejna, Gellera a Petrosjana připomněla10. výročí jeho smrti na slavnostním ceremoniálu, organizovaném FIDE na hřbitově Montparnasse v Paříži. Aljechinův memoriál se konal od 9.října do 2. listopadu 1956  v Moskvě a představila se v něm hvězdná sestava, včetně mistra světa Botvinnika, jeho vyzyvatele Vasilije Smyslova a posledního vítěze přeboru SSSR Marka Tajmanova. A byl to Botvinnik, který nasadil tempo, kterým nechal celý peloton pronásledovatelů  za sebou. Před posledním kolem měl náskok celého bodu a v posledním kole hrál s Keresem, který v turnaji ukazoval zřetelný pokles formy.Když ale Smyslov vyhrál se Stahlbergem a Keres se proti mstru světa vytáhl a porazil ho, čelo tabulky se rázem vyrovnalo.

 

_____________________________________________________________________________________

V dalším roce ve 24. mistrovství SSSR v Moskvě hrál Keres opět ve vynikající formě, jenže tentokrát v boji o celkové vítězství narazila kosa na kámen. Objevil se nový fenomén , jménem Michail Tal , který svou ostrou hrou , plnou nečekaných obětí vzbudil ihned mezinárodní pozornost.V přímém souboji souboji Tal Kerese porazil a stal se tak 24. přeborníkem SSSR. Keres obsadil 2. místo před Bronštejnem, Spasskym atd. Celkem hrálo 22. hráčů. (Tal 14/21 , Keres a Bronštejn 13,5 , Spasskij a Toluš 13 , Cholmov 12,5 , Korčnoj a Petrosjan 12 atd.)

______________________________________________________________________________________

Hastings 1957 / 58

Tradiční vánoční turnaj v anglickém Hastingsu se konal od 27. prosince 1957 do 6. ledna 1958 Na 33. ,  prémiové klání bylo pozváno 10 velmistrů, včetně vítězů předešlých  ročníků Svetozara Gligoriče , Paula Kerese a Dr. Jonathana Penrose. Keres  hrál ve skvělé formě stal se jasným vítězem a získal tak v Hastingsu své druhé vítězství.

 

26. mistrovství SSSR – Tbilisi

← Tbilisi , staré město

Od 9. ledna do 11. února se hrálo ve Tbilisi 26. mistrovství SSSR za účasti 20. pozvaných hráčů, včetně kvalifikantů, z nichž každý by byl ozdobou jakéhokoliv turnaje v zahraničí. Zvítězil Tigran Petrosjan, který tak vyhrál svůj 1. titul přeborníka SSSR. Neprohrál ani jedinou partii a předstihl  více než 10 minulých , či budoucích vítězů. V obrovské konkurenci se Keres umístil na 7.-8. místě, společně s Averbachem, ale před Korčným , Bronštejnem, Gellerem atd.

Konečný stav: Petrosjan 13,5 /19, Spasskij a Tal 12,5 , Tajmanov a Cholmov 12 , Polugajevskij 11 , Keres a Averbach 10,5 atd.

 

______________________________________________________________________________________

Curych, 19 .května  – 8. června 1959

 

Šest domácích hráčů, v čele s domácím šampionem Kellerem, se postavilo proti deseti pozvaným zahraničním , mezi kterými bylo osm velmistrů, včetně Boby Fischera, Michaila Tala a Paula Kerese. Pět z nich se ve stejné roce zúčastnilo turnaje kandidátů. Tal zřejmě nepovažoval tento turnaj za nějak obtížný, jenže narazil již v 1.kole , když prohrál s domácím málo známým Edwinem  Bhendem a i když porazil postupně 5 domácích hráčů, prohrál znovu, tentokrát  s Gligoričem. Tal sice turnaj vyhrál, ale pouze o půl bodu před Gligoričem a o bod před nastupující hvězdou Boby Fischerem, který dělil 3. -. 4. místo s Keresem. Turnaj byl pro Fischera významnou záležitostí . Jeho hra se s každou partií zlepšovala a před koncem turnaje se zdálo, že by mohl sahat i po místě nejvyšším. Bohužel nečekaná porážka v předposledním kole s domácím mistrem Kellerem ho srazila k dělení 3. místa s Keresem, který ovšem opět potvrdil , že stále opatří mezi světovou šachovou elitu.

 

Bled-Zagreb-Belgrade Candidates (1959)

O kandidátský turnaj tohoto se se podělila tři jugoslávská města . Prvních 14 kol se hrálo v Bledu, kola 15 – 21 v Záhřebu a kola 22 – 28 v Bělehradě. Vítěz turnaje se stane vyzyvatelem M.Botvinnika, , který v minulém roce v odvetě se Smyslovem získal zpět  titul mistra světa. Hlavním rozhodčím byl Harry Golombek. Hrálo se čtyřkolově.

 

V Bledu byli hráči ubytování v hotelu Toplice, v místě historického triumfu Alexandra Alechina v roce 1931. S problémy nastupoval Michail Tal , který před dvěma týdny prodělal operaci slepého střeva, ale FIDE odmítla odložení turnaje o týden a trvala na původním termínu.  Tal k tomu poznamenal, ho operace nijak neomezuje, pouze nemá chuť a sílu procházet se během hry…. Tato informace překvapila rozhodčího Golombeka, který poznamenal, že  „je to velmi působivý pohled vidět Tala vstávat poté, když udělá tah, o kterém si evidentně myslí, že je rozhodující  a chodí kolem stolu jako tygr lidožrout“… Jeho chování možná překvapilo i Fischera, který si po první partii s Talem stěžoval, že kdykoliv Tal vstal a odešel od šachovnice, začal se bavit s ostatními sovětskými hráči, zřejmě o svých nebo jejich pozicích .

 

Jak ukazuje tabulka, Tal zvítězil, ale vzájemné minizápasy s Keresem a Petrosjanem prohrál. S Keresem dokonce 1 – 3

Michail Tal se tak stal Botvinnikovým soupeřem v zápase o mistra světa  v příštím roce 1960.

Cenu za nejlepší brilantní výkon získal Tal za partii 8. kola se Smyslovem. Naopak nejkrutější porážku mu připravil Keres v 10. kole. Obě partie uvádím

 

 

 

Bled, Yugoslavia (Slovenia), 3. září – 3. říjen 1961 

← Nádherný pohled na hrad Bled

Po dvou letech se v jubilejním turnaji v Bledu , který byl netrpělivě očekáván šachovou veřejností, zvláště  v USA, který vyslal mladého, ale již zkušeného, 18. letého Bobby Fischera a Arthura Bisguiera bojovat proti čtyřem sovětským velmistrům, kterými byli Tal, Keres, Petrosjan a Geller.  Americké duo dokázalo z 8 partií proti sovětům 6 bodů, což bylo skutečně hodně překvapivé, ale pro zámořské hráče zasloužené. Zajímavé bylo i soutěžení mezi Talem a Fischerem. Tal vyhrál  ziskem 14. bodů. +11  -1  =7  , Fischer  13,5  bodů,  +8 =11 bez prohry.Ve vzájemné partii Tala porazil, takže byl ve své vlasti považován za morálního vítěze. Keres skončil se 12,5 body na 4. místě a připsal si další úspěšné vystoupení na mezinárodní scéně. Turnaje se zúčastnil i Luděk Pachman a umístil se na 17. místě, ziskem 7. bodů.

 Z turnaje publikuji 2 pěkné partie Paula Kerese  (jedna z nich proti Pachmanovi) a dvě partie Fischera. Partie s Gellerem byla oceněna jako partie kola a po jejím skončení diváci aplaudovali vestoje. Druhá s Ólafsonem hodně ovlivnila pořadí a je stejně krásná.

 

 

  

Curacao Candidates (1962)

  ← Penha (Curacao)

 Brzy po mezipásmovém  turnaji ve Stockholmu se v turnaji od 2. května do 26. června sešlo 8 hráčů , aby bojovali o možnost vyzvat k zápasu mistra světa Botvinika. Pět sovětů : Keres , Geller, Tal, Petrosjan a Korčnoj  proti Fischerovi , Benkö a Filipovi.  Pro Miroslava Filipa to byl dosavadní vrchol kariéry a i když skončil poslední, alespoň všechny předstihl výškou .  🙂 V turnaji nakonec zvítězil Petrosjan ,  s náskokem  půl bodu před Gellerem a Keresem. Ti  museli sehrát play-off, které vyhrál Keres   3 : 1 .

 

 

1. Piatigorsky Cup – Los Angeles 1963

 ← Hotel Ambasador v Los Angeles

Slavný americký violoncellista Gregor Piatigorsky a jeho manželka Jacqueline ( roz. Rothschild) prostřednictvím své nadace Piatigorsky Foundation věnovali finanční prostředky na organizaci šachového turnaje, který zahrnoval dva velmistry z USA,  dva  ze SSSR a čtyři z jiných států. Pozváni byli  Keres a Petrosjan za SSSR , Reshevsky a Benkö za USA, Panno a Najdorf (Argentina), Ólafsson (Island) a Gligoric (Yug). Turnaj byl dvoukolový all-play-all (každý s každým) .Do turnaje byl  pozván i americký šampion Bobby Fischer, ten  ale pouze za svoji účast požadoval  2.000,-USD, což pořadatelé  odmítli…..

Ředitelkou turnaje byla Jacqueline Piatigorsky , jedna z nejlepších amerických šachistek.Cenový fond byl 10.000,-USD, z toho 3.000,- pro vítěze. Každý hráč , podle umístění dostal ekvivalentní část z cenového fondu, byly mu uhrazeny veškeré cestovní výdaje a životní náklady v době pobytu v Los Angeles.

Hrálo se v hotelu The Ambassador  od 2. do 30. července 1963. Na konci turnaje se o 1. místo rozdělili oba sovětští velmistři Petrosjan a Keres – oba 8,5 bodu a získali tak víc než polovinu z cenového fondu. Protože tehdy bylo v SSSR zvykem, že  dovezené dolary byly hráčům vyměněny  ve velice nevýhodném kurzu ( navíc jim byla před výměnou stržená částka „pro stát“ – minimálně 40 %), rozhodli se oba vítězové koupit si v USA automobily (Ramblers). Sovětské prameny to dlouho popíraly, po rozpadu SSSR se však Keresův automobil objevil v Halinga Car Museum  poblíž estonského města Pärnu.

Konečné pořadí:  Keres a Petrosjan – oba 8,5 bodu, 3. – 5. Najdorf , Ólafsson a Reshevsky  7 ,  Gligoric 6 , Benkö  a                                                 Panno 5 bodů.

                                   

 

       ↓  Na fotografii jsou oba vítězové s mecenáškou turnaje paní Piatigorsky 

 

 

 

V roce 1964 hrál  Keres pouze 2 význačnější turnaje v Bewerwijk  (1.-2. místo) a v Buenos Aires  , kde dělil 1. místo s Petrosjanem . Objevily se zvěsti, že se cítí unavený a zřejmě na tom bylo něco pravdy ….

O rok později hrál Keres na šachové Olympiádě Tel Avivu v družstvu SSSR na 4. šachovnici jako znovuzrozený a výsledkem  9,5 / 12 získal i individuální zlatou medaili, stejně jako družstvo SSSR 39,5 bodů. Na 2. místě skončila Jugoslávie 32 a 3. Západní Německo , které získalo 3o,5 bodů. ČSR skončilo na 5. místě – 28,5 bodu.

 

Keres poté na přelomu roku zopakoval své vítězství v Hastingsu  a v červnu 1965 hrál turnaj v Mariánských lázních. Obsadil 1. místo, spolu s novou hvězdou československého šachu Hortem.

 

Zazářil vítězstvím ve Stockholmu …..

 

A téhož roku skončil ve 33. Mistrovství SSSR v Moskvě  na 6. místě, ale porazil Michaila Tala :

 

Winnipeg  1967

 V roce 1967 oslavila Kanada 100. výročí založení Konferedace. Při této příležitosti byl pořádán velmistrovský turnaj, v Kanadě první svého druhu . Hlavním pořadatelem byl jediný kanadský velmistr „Abe“ Yanofsky, (který také v turnaji hrál) za asistence zástupce FIDE Johna Prentice a dalších.

Slavnostního zahájení se zúčastnili předseda Metropolitan Corporation of Greater Winnipeg Jack Willis, James Covan z Winnipeg Center, zastupující vládu, předseda Manitoba Centernial Corporation Maitland Steinkopf a 50 dalších hostů.                                                                                        

 

Hlavním rozhodčím byl Jack Woodbury.

2. října přiletělo 6 hráčů, Matanovič, Szabó, Darga a Gheorghiu se dostavili  jen několik hodin před začátkem kvůli zpoždění letadla z Amsterdamu. Hra byla zahájena 3. října v hotelu Fort Garry. Cenový fond byl 4.000,-USD, z toho 1.000,- pro vítěze.

Turnaj vyhráli Darga  a Larsen oba 6 bodů, následovali Keres a Spasskij 5,5 , Benkö 5 , Szabó a Gheorghiu 4,5 , Matanovič 4 , Yanofsky 3,5 a Kagan 0,5 bodu.

 

Bamberg 1968

← Bamberská stará radnice

Bavorské město, bylo založeno v roce 973 se rozkládá na sedmi pahorcích a v údolí kolem řeky Regnitz kde jsou dodnes malé domky, kdysi obývané rybáři , kterým se říká Klein Venedig (Malé Benátky) V historické měšťanské části , protkané sítí úzkých, křivolakých uliček je nevyčerpatelná zásobárna malých hospod a hospůdek, s typickou bavorskou kuchyní. Město má i svoje rarity: první je starobylá stavba radnice , stojící na mostě uprostřed řeky (viz foto), tou druhou je uzené pivo (!!!)

V hospodě Schlenkerla se podává typická bavorská specialita Bamberger Bratwürste, Sauerkraut und Brot“ (bamberské opékané klobásy, kyselé zelí a chléb) a čepuje světová pivní rarita, takzvané „Rauchbier“ (kouřové či uzené pivo). Kdysi prý zčásti vyhořel sklad chmele pivovaru, a protože majiteli bylo líto zachráněné, avšak notně vyuzené zásoby vyhodit, uvařil z nich pivo. Chutnalo po uzeném a zachutnalo i hostům. Dnes je jeho výroba řízena přísnou recepturou, v níž nechybí zmíněná, ale řízená úprava chmele.

V zajímavém turnaji, kterého se (mimo jiné) zúčastnili Petrosjan,  Szabó, Dückstein, Ivkov, Unzicker, Donner , Westerinen, Lothar Schmid ,tedy přední hráči té doby, vyhrál Keres  před Petrosjanem.

 

 

V dalším roce se Keres úspěšně zúčastnil turnaje ve Wijk aan Zee , kde se umístil na 3. místě za Botvinnikem a Gellerem a v daším turnaji v Tallinu dělil 2.-3. místo.

 

V roce 1970  vyhrál turnaj velmi silný turnaj v Budapešti. Hráli na př. Averbach, Cholmov, Ivkov, Portisch, Szabó, Suetin a mezi nimi i Vlastimil Jansa.

 

SSSR – Zbytek světa, Beograd 1970

←  Most Beograd – Budimpešta

Na jaře roku 1970 se v Bělehradě od 30. března do 4. dubna  do té doby nevídaný zápas SSSR,  proti vybraným hráčům z celého světa. Byl prezentován jako Zápas století a svým způsobem i takovým byl. Zvláště, když sovětská propaganda ho, jako vše, nehorázně využívala k „dokazování “  převahy socialismu nad vším a všemi, kteří chtěli žít svobodně.

Družstvo SSSR představilo sestavu: Spasskij , Petrosjan, Korčnoj, Polugajevskij, Geller, Smyslov, Tajmanov,Botvinnik, Tal,  a Keres – náhradníky byli  Štein a Bronštejn , tedy mistři světa současný i  minulí …..Obrovská síla. Proti nim stanuli Fischer, Larsen, Portisch, Hort, Gligorič, Reshevsky, Uhlmann, Matulovič, Najdorf, Ivkov – náhradníci Ólafsson a Darga. Hrála se  čtyři kola v hale Domu Silikata, za obrovského zájmu diváků.V sále se tísnilo každý hrací den 2.000 diváků. Dostavilo se 63 zahraničních korespondentů.                                                                                                                                                        Rusovéočekávali snadné vítězství. Když se reportér zeptal současného mistra světa Spasského na jeho tip, odpověděl: „Počítače se rozhodly vyhrát o 3 body…“ Fischer před tímto zápasem nehrál skoro dva roky, přesto byl nominován na 1. šachovnici. Larsen (na foto vlevo) však protestoval a prohlásil, že pokud nebude na 1 desce on, odmítne hrát. A k úžasu všech Fischer ustoupil a hrál na druhé šachovnici proti Petrosjanovi, o kterém  prohlásil, že: “ je to hráč, kterého porazit bylo pro mně nejtěžší.“                                                                         

Celkový výsledek  SSSR 20,5  : 19,5 Svět. V posledním kole došlo ke kuriozní situaci, když Lájos Szabó z Maďarska na 3, šachovnici stál jasně lépe s Korčným a pozice Korčného se zdála být beznadějná, ale  místo toho, aby soupeře tlačil a partii hrál na výhru, umožnil soupeři 3x opakovat pozici , tedy remis , která rozhodla o výsledku celého zápasu ve prospěch Ruska. Publikum bylo doslova zděšené, samotní hráči „Zbytku světa“ ohromeni. Fischer prohlásil, že to bylo ostudné. Že by opět, jako už mnohokrát v minulosti zasáhla „vyšší moc“ , která donutila hráče ze socialistického bloku, hrajícího proti nim vyhranou partii nevyhrát? . Jisté ovšem je, že prohlašování Sovětů před zápasem o suverénním vítězství bylo jen plané vychloubání. Na prvních pěti šachovnicích družstvo světa jednoznačně soupeře předčilo – na prvních čtyřech šachovnicích vyhrálo 6 partií ze 16. , SSSR pouze jedinou- a jen nevyrovnanost hráčů druhé poloviny zapříčinilo prohru o 1/2 bodu. Sovětská šachová neporazitelnost byla tímto zápasem narušena. Keres získal na 10. šachovnici 3 body ze 4. partií. Ze zápasu  uvádím pěkné partie , včetně Hortovy s Polugajevskym..

 

 

 

Amsterdam  IBM – 1971

↑ Rijkmuseum v Amsterdamu

Turnaj IBM v Amsterdamu vyhrál Smyslov, ale Keres opět zahrál skvěle a osadil 2, – 4. místo.

 

 

San Antonio (Texas) 19.11. – 5. 12.1972

← San Antonio City

San Antonio je sedmé nejlidnatější město v USA, má zhruba 2 miliony obyvatel. Je sídlem několika  výzkumných lékařských ústavů a nemocnic .Farmaceutický průmysl je takřka jediným místním odvětvím.

Je zde i největší základna amerického letectva „Lackland Air Force Base“ , kde se školí také příslušníci členských států NATO , včetně ČR.

Po turnajích v estonském Pärnu 1971 (2. – 3. místo) bosenském Sarajevu 1972 ( 3.-5. místo)  dostal Keres pozvánku na turnaj do texaského San Antonia ve Spojených státech , kde americký řetězec restaurací Church´s Fried Chicken si chtěl prostřednictvím světa šachistů udělat reklamu. Pozornost světa byla v té době pochopitelně upřena k islandskému Reykjavíku a tamnímu zápasu Fischera  se Spasským . Ovšem i v Texasu se hrálo „derby“,  osmi evropských velmistrů proti osmi hráčům z USA. Petrosjan 2645, Portisch 2640, Karpov 2630, Larsen 2625, Hort 2600, Keres 2600, Gligorič 2575 a Mecking  2570  byli výkonnostně, i podle ELO výrazně silnější. Šachově turnaj nebyl pro evropské hráče nějak důležitý, ovšem startovné a další peněžité požitky byly silným argumentem…. Výsledky – viz tabulka:

Turnaj se konal v hotelu San Antonio Spa – viz foto níže. ↓

 

 

 

Tallinn 1973

 Viru Gate, věže, střežící vstup do Starého města ↓

Tallinn – hlavní město Estonska a přístav na jižním pobřeží Finského zálivu Baltického moře. Je kombinací nádherného historického jádra (Staré město) a moderní evropské metropole. Vedle sebe tu stojí starobylé středověké uličky a moderní mrakodrapy s nákupními centry. Bohužel stále je tu cítit sovětská minulost v podobě socialistických sídlišť.- Staré město je zapsáno na seznamu UNESCO.

Za „starých , dobrých časů“, jak říkají Estonci, organizoval Tallin každé dva roky  velký mezinárodní turnaj. V roce 1973 byla tato tradice oživena a organizátorům se podařilo získat k účasti na turnaji nejsilnější obsazení: dva bývalí mistři světa, bývalý vyzyvatel Bronštejn, doplněni místním hrdinou Keresem, a nastupující hvězdou, Michailem Talem, který po vítězství v silných turnajích v Suchumi,  Mistr. SSSR 1972 a Hoogoven byl pokládán za příštího vyzyvatele Fischera. Bohužel však o 3 měsíce později v mezipásmovém turnaji v Leningradu si účast v turnaji kandidátů nevybojoval.

V turnaji nakonec Tal zvítězil zcela přesvědčivě s 12,5 /15 před Polugajevskym 10,5 a na 3. – 6. místě se dělili Balašov, Bronštejn a Keres 9/15 bodu atd.

 

A ještě jeden snímek nádherného města, které jsem 2x navštívil v letech 2001 a 2002

_________________________________________________________________________________

Petrópolis – Interzonal 1973

Petrópolis, též známé jako Císařské město leží v jihozápadním regionu Brazílie, asi 70 kilometrů severovýchodně od Rio de Janeiro Bylo založeno v roce 1843 a v 19. století sloužilo jako letní sídlo brazilských císařů a aristokracie. Je pojmenováno po druhém a posledním brazilským císaři Petru II., který je pohřben ve zdejší katedrále. V letech 1894 až 1902, v době První Brazilské republiky bylo hlavním městem státu Rio de Janeiro.

← Na fotografii je Císařské muzeum v Petropolis

V předchozích FIDE  cyklech se vždy hrál pouze jeden mezipásmový turnaj, posledním byl Palma de Malorca 1970. Od roku 1973 se už hrály turnaje dva. V Leningradě a v Petrópolis. V pelotonu  18. hráčů byl i Paul Keres , ale začal se u něj projevovat pokles formy, zapříčiněný možná nemocí, možná věkem, ale hlavně nástupem „mladých pušek“,mezi které je nutno počítat i Horta, který v tomto turnaji skončil před Keresem na děleném 6. –  7. místě s Bronštejnem. Z turnaje se přímo do turnaje kandidátů kvalifikoval vítěz – domácí hráč Mecking , Portisch a Polugajevskij prostřednictvím mezipásmového turnaje v Portoroži z play-off, když porazili Gellera.

 

41. mistrovství SSSR – Moskva 1973

 Po vítězství Bobby Fischera nad Spasským  v Reykjavíku 1972 se Sovětský svaz, který vždy vše kodnotil z hlediska mezinárodní politiky, ponížen a pokořen. 35 let trvající vláda sovětského šachového stroje nad světovým šachem byla konečně ukončena. Důsledky byly patrné  po několik měsíců . Spasskij, Tajmanov a Petrosjan byli politbyrem „pokáráni“ za to, že nedokázali Fischera zastavit a byly jim zastaveny „dočasně“  veškeré výhody, které dosud měli.

Tato situace trvala až do 41. mistrovství SSSR, konané ve dnech 2. – 26. října 1973 v Moskvě. Turnaj byl obsazen tak, aby byl nejsilnější za posledních 10 let. Kromě Averkina, Grigoriana, Raškovského a Svešnikova, kteří postoupili ze semifinále, dostali nejsilnější sovětští velmistři vynucenou „pozvánku“ k účasti. Víceprezident šachové federace a plukovník ministerstva spravedlnosti Viktor Davidovič Baturinskij všem účastníků, jasně „vysvětlil „, že jejich účast je nejen povinná, ale závisí na tom i jejich samotná šachová budoucnost, včetně jejich výhod z toho plynoucích.  Před startem šampionátu zemřel Štein a byl nahrazen juniorským mistrem světa Beljavskym. V pravidlech bylo poprvé ustanovení, že remis se nesmí nabízet a přijmout před 30. tahem. body

Turnaj nakonec vyhrál Spasskij s náskokem bodu před pěticí dalších hráčů. Keres dělil 9. – 12. místo s 8 body.

 

Vancouver 1975

Po několika  turnajích regionálního významu odjel v roce 1975 Keres  na pozvání do kanadského Vancouveru. V desetikolovém  turnaji, ve kterém hrál i Hort , celkem   vyhrál Keres s 8,5 /10 bodů. Po cestě domů ho v Helsinkách postihl infarkt na který  bohužel zemřel….. Z turnaje jsem vybral partii z prvního a posledního desátého kola:

 

 

 

V době své šachové dráhy sehrál Keres 98 turnajů nebo zápasů , v nich 1328 partií. Vyhrál 952, prohrál 188 a remizoval 888 z nich. Porazil 9 mistrů světa : Capablance, Aljechin, Euwe, Botvinnik, Smyslov, Tal, Petrosjan, Spasskij a Fischer – ti všichni museli sklonit svého krále před geniem Paula Kerese. Hrál na 10. šachových Olympiádách, sehrál na nich 141 partií. Vyhrál 85, remizoval 44 a prohrál pouze 12 z nich.

V rodném Estonsku je považován za národního hrdinu a dokonce byl zvolen lidovým hlasováním za nejlepšího estonského sportovce 20. století. A je také jediným šachistou světa, jehož portrét se dostal na bankovku. Jednalo se o bankovku 5 estonských korun z 90. let min. století. Evropská centrální banka vydala dvoueurové mince , na nichž byl vyražen Keresův portrét. V Estonsku je Keres stejným pojmem, jako byl u nás na př. Emil Zátopek. Několik estonských měst má po něm pojmenované ulice, památníky jsou na příklad v Pärnu nebo v Tallinu. V jeho rodišti – Narvě – byl otevřen památník a centrální park zdobí jeho bronzová socha v nadživotní velikosti. Při jeho státním pohřbu v Tallinu se v Narvě sešlo v ulicích více než 100.000 lidí…..

 

 

 

 

Napsat komentář