Mistr světa je jen jeden, ale co ti druzí? – díl 9.-část 2

Mezipásmový turnaj – Sousse 1967

Sousse , arabsky Súsa je přístavní město v Tunisu, asi 140 km jihozápadně od Tunisu u Středozemního moře, v jižní části zálivu Hammámet. po Tunisu a Sfaxu je třetím největším městem v zemi. Žije tam kolem 200.000 obyvatel. Stará část – Medina – byla v roce 1988 zařazena na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Černým dnem města byl 26. červen 2015, kdy zde byl spáchán teroristický útok, při kterém zemřelo nejméně 39 osob , z toho bylo 30 Britů a dva Němci. Útočník byl policií zastřelen…..

Turnaj se konal od 15.října do 16. listopadu 1967 a byl prvním šachovým turnajem, který se konal na africké půdě, což mělo pro FIDE ohromný význam při propagaci šachu, i pro prestiž na mezinárodním politické poli. FIDE mělo v té době 66 členských států a z toho pouze dva z Afriky – Tunis a Jižní Afrika, které byly integrovány do západoevropské zóny.

Nebylo chybou pořadatelů, kteří se opravdu snažili, že se Sousse dostalo ohromné publicity nejen kvůli průběhu turnaje, ale především kvůli „Cause Fischer“. Americký šampion, jeden z nejlepších šachistů naší doby, ale bohužel bez sportovního ducha a diplomatických schopností, se postavil proti  turnajovým předpisům, které byly neopodstatněně postaveny tak, aby Fischer a Reshevsky mohli splnit své náboženské povinnosti s malými ústupky. Reshevsky , který je židem od narození to ctil – Fischer ne. Ba dokonce ani v tom případě, když mu tajemník amerického velvyslanectví v Tunisu připomněl, aby se považoval za zástupce Spojených států. Fischer mu odpověděl :“Jsem zde jako zástupce Roberta Fischera“. Poté , co Fischer nenastoupil ke třem  partiím, byl samozřejmě z turnaje vyloučen….. Na dalších 5 let si tím znemožnil stát se mistrem světa.

Bent Larsen, po vítězství v mezipásmovém turnaji v Amsterdamu 1964 předvedl znovu svoji třídu a vyhrál o 1,5 bodu před trojicí Korčnoj, Geller, Gligorič. Za nimi další trojice Reshevsky, Hort a Stein se 13. body budou hrát v únoru příštího roku play-off o postup do turnaje kandidátů.

Přikládám jednu krásnou partii Korčného, ve které porazil vítěze turnaje  a navíc cennou, bojovnou remis Kaválka s Fischerem:

 

 

Wijk aan Zee – 1968

Již od roku 1939 se ve Wik aan Zee (foto vlevo) konaly šachové turnaje a před koncem 20. století si spolu s turnaji v Linares a v Dortmundu  si zajistily pověst nejkvalitnějšího turnaje světa. Do roku se jmenoval Turnaj Hoogovens, podle holandské hutní společnosti. Když se společnost spojila s britskou British Steel,  dostal turnaj jméno Tata Steel. Ve skutečnosti je to ale šachový festival s celou řadou menších turnajů od uzavřených profi, až po turnaje pro příchozí.

V turnaji hráli i mnozí čeští šachisté. První z nich byl Čeněk Kottnauer v roce 1947, skončil na 3. místě. Dalším byl Miroslav Filip – 6. místo v roce 1966.Nejlepšího výsledku ale dosáhl Vlastimil Hort v roce 1968 obsadil dělené 2. místo. Hráli tady i Kaválek,Smejkal,Ftáčník, v roce 2007 i David Navara.

V tomto roce (1968) turnaj zcela suverénním způsobem vyhrál Korčnoj, když mezi 15. konkurenty ztratil pouze jeden bod – bez prohry, výsledkem 14 bodů z 15.partií. Navíc porazil i Michaila Tala.

 

 


Zápas Korčnoj-Reshevsky – Amsterdam 1968

čtvrtfinále kandidátů mistr. světa

V tomto roce došlo rozhodnutím FIDE ke změně v kvalifikaci pro získání titulu vyzyvatele mistra světa. Hrály se zápasy play-off mezi osmi kandidáty. Korčnoj byl vylosován proti Reshevskému. Tomu bylo v tomto roce 56 let a kvalifikoval se k zápasu lepším Sonenborgem v posledním kandidátském turnaji.  Korčnoj byl o 19 let mladší a cestu do zápasu měl snadnější , když v Sousse dělil 2. – 4. místo s Gellerem a Gligoričem. Byl to jeho vůbec první zápas.

Botvinnik Korčnému doporučil, aby za žádných okolností nehrál v USA, protože by tím prý dal soupeři jasnou výhodu. Ocenil sílu Reshevského a uvedl, že je pro něj stále obtížnější hrát, neboť jeho silnou stránkou jsou rychlé a přesné propočty variant. A roky mu plynou ….. I tak ho ale označil za „impozantního bojovníka“. Výsledek zápasu si Botvinnik ale tipovat netroufal, protože podle něj je Korčnoj „nekonzistentní“ a stát se může cokoliv. Zápas na osm partií byl zahájen v Amsterdamu 8. května a skončil 20. května 1968. Organizovala ho Královská nizozemská šachová federace a rozhodčím byl pan Van Maastright. Hrálo se v zasedacím sále olympijského stadionu.

V 1. partii měl Reshevsky bílé figury, soupeře v zahájení přehrál a získal strategicky vyhranou pozici, což po partii potvrdil i  i Korčnoj. Jenže evidentně podcenil Korčného taktické schopnosti, hrál příliš ostře a po několika  chybách dokázal Korčnoj partii zachránit.To ho rozrušilo natolik, že v dalším průběhu zápasu hrál nervozně a prohrál všechny tři partie , ve kterých měl černé figury, naopak nevyužil výhodu bílých  a pouze v nich remizoval.

Výsledek čvrtfinálového  zápasu tedy byl jednoznačný – Korčnoj zvítězil     5,5 : 2,5

 

 

 

Zápas Korčnoj – Tal  – Moskva 1968

Semifinále kandidátů mistr.světa

Semifinále kandidátů se hrálo v Moskvě od 25. června do 15. července 1968, tentokrát na 10 partií. Tal byl velice těžkým soupeřem a první tři partie Korčnému zle zatápěl. Jenže pak přišly chvíle zkušenějšího Korčného, který ve 4. a 5. partii zabodoval. Tal se ještě vzchopil a 6. partii dokázal vyhrát, ale to bylo vše. Poslední dvě partie už Korčnoj zkušeně dovedl k remíze , celý zápas vyhrál 5,5 : 4,5 a postoupil do finále turnaje kandidátů proti Spasskému.

 

 

 

Zápas Korčnoj – Spasskij- Kijev 1968

Finále kandidátů mistr. světa

Ve finálovém zápase, který se hrál v ukrajinském Kijevě (viz foto) už Korčnoj narazil na silnějšího soupeře, který se ukázal být nad jeho síly. V zápase na 10 partií vyhrál pouze jedinou a podlehl Borisi Spasskému 3,5: 6,5. Ten v následujícím roce porazil  Tigrana Petrosjana 12,5 :10,5 a stal se novým mistrem světa. Jedinou Korčného výhru uvádím :

 

Wijk aan Zee 1968  

Snad nejlepší turnaj Korčného v tomto roce. Poprvé zvítězil ve Wijk aan Zee v hlavním turnaji a navíc s obrovským náskokem třech bodů ! Jeho start – 8 výher v prvních osmi kolech snad nemá obdoby. A to hráli takoví hráči, jako např. Tal, Portisch, Hort, Padevski, Rossolimo, Matanovič, Gheorghiu, Ivkov atd. Bohužel informace k tomuto turnaji na netu chybí a raději se věnují následujícímu turnaji.


Palma de Malorca – 1968  

← Hotel Jaime

V Palma de Malorca se od 24.listopadu do 14. prosince   hrál jednoznačně nejsilnější turnaj tohoto roku.  Představil se v něm mimo jiné mistr světa Tigran Petrosjan, jeho vyzyvatel Boris Spasskij, semifinalista turnaje kandidárů Bent Larsen,, Gligorič , Tal  a samozřejmě Viktor Koršnoj. Většina hráčů přijela přímo  z Olympiády družstev ve švýcarském  Luganu.Ředitelem turnaje byl Jorge Puig Laborda, hlavní rozhodčí Harry de Graaf. Hrálo se v reprezentačním královském hotelu  Jaime. Po turnaji byl Spasskému udělen šachový Oscar za rok 1968.

Korčnoj předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů, když porazil Spasského, Gligoriče a Larsena, remizoval s Petrosjanem, kterého nakonec předstihl “ o parník “ – tedy o 1,5 bodu. A to si v posledním kole dovolil darovat půl bodu poslednímu hráči turnaje, domácímu Calvo. Konečné pořadí: Korčnoj 14/18 (bez prohry), Larsen a Spasskij 13, Petrosjan 11,5 atd.- viz tabulka.

 

 

Mezinárodní mistrovství ČSSR – Luhačovice 1969

←Dům Bedřicha Smetany , místo konání turnaje

V květnu a červnu 1969 se v Luhačovicích konalo Mezinárodní mistrovství ČSSR, za účasti dvou dvou velmistrů ze SSSR – Korčného a Kerese .Osmičku zahraničních hráčů doplnili Lengyel, Navarovszky, Beni, Kolarov,Drimer, a Mista. Proti nim se postavilo osm domácích , v čele s Vlastimilem Hortem. Dále hráli Jansa, Kozma, Blatný, Smejkal, Augustin, Plachetka a Kupka.  V turnaji dominovali oba sověti.Vyhrál Korčnoj s 11,5 body z 15. partií. (bez prohry)  Na 3. místě skončil  Hort a stal se tak mistrem ČSSR pro rok 1969.

 

 

Palma de Mallorca 1969

← Catedral de Santa María – Palma de Malorca

Jednalo se o nejsilnější turnaj , který v tomto roce pořádalo FIDE spolu  Federación de Ajedrez. Sponzorem bylo město Palma a španělský tisk. Pořadatelé pozvali nového i bývalého mistra světa Spasského a  Petrosjana . Bylo to poprvé, kdy se setkali na turnaji po zápase o světový primát v roce 1969. Bohužel nepřijeli Smyslov ani Fischer.Zahajovací ceremoniál se konal 21.listopadu na radnici  a hra začala následující den v hotelu Jaime. Larsen začal dvěma prohrami a po 5, kole měl pouhé dva body. Po dramatické partii s Korčným v 7.kole ( o které tvrdili přihlížející, že se potkali dva šílenci) se však dotáhl na čelo a a celý turnaj nakonec vyhrál. Korčnoj nakonec dělil    3. – 5.    místo s Hortem a Spasským. (viz tabulka)

Na fotografii ze  zahájení turnaje na radnici v Palma de Malorca sedí v 1.řadě zleva: Medina, Damjanovič, Spasskij, Najdorf, Petrosjan, Panno a Diez del Corral

2. řada zleva: Pomar, Unzicker, Larsen, Mecking, Parma, Hort, Penrose a Korčnoj

Po turnaji vystoupil Niguel Najdorf za hráče, Juan Casals za hostitele a viceprezident FIDE Jaroslav Šajtar. Šachového Oscara za rok 1969,získal Boris Spasskij.

 

 

Rovinj / Zagreb 1970

Rovinj 

Ve dvou jugoslávských městech – od 12. do 26 dubna v Rovinj a od 27. dubna do 8. května 1970 v Zagrebu se konal t. zv. „Turnaj míru“. Mezi 18. hráči bylo 11 velmistrů. Hlavními favority byli Bobby Fischer, Korčnoj, Smyslov a Petrosjan. Ti sice potvrdili své vysoké ambice, ale překvapivě se mezi ně vklínil ve skvělé formě hrající Vlastimil Hort.

Od startu se rychle dostal do vedení Fischer , který měl po 7. kole na kontě 6 bodů. Pak ale senzačně prohrál s málo známým Jugoslávcem Vlado Kovačevičem. (Tuto hodně zajímavou partii uvádím níže). Byla to  první Fischerova prohra od roku 1967, kdy ho na turnaji ve Skopje porazil Geller. V 8. kole porazil dalšího z velkých soupeřů – Gligoriče a dále už si jen hlídal svůj náskok. V posledních třech kolech však musel tvrdě hájit remízy proti Brownemu, Korčnému a Smyslovovi.

Fischer potvrdil svoji třídu a vyhrál nakonec s náskokem dvou bodů. Na 2. – 5. místě skončila čtveřice hráčů v pořadí Hort , Gligorič, Smyslov a Korčnoj s 11. body . Jediný Hort v turnaji neprohrál a zřejmě to byl jeden z největších, ne-li největší úspěch jeho kariéry. Korčnoj znovu potvrdil svoji pozici hráče nejužší světové špičky.

 

 

38.Mistrovství SSSR – Riga 1970

←  Riga

Hlavní město Lotyšska Riga hostilo od 25. listopadu do 28. prosince 1970 již 38. Mistrovství SSSR. Pro Korčného byl turnaj velkým vítězstvím, protože suverénně vyhrál s náskokem 1,5 bodu před druhým Tukmakovem a navíc to bylo jeho čtvrté vítězství v sovětských přeborech, čímž se vyrovnal  Petrosjanovi a Beljavskému. Překonali ho pouze Botvinnik a Tal …..

 

 

Wijk aan Zee – 1971

← Hoogovens , součást Wijk aan Zee , aneb holandské Vítkovice

 

I při své druhé účasti v turnaji ve Wijk an Zee (Hoogovens) Korčnoj zvítězil. Mezi 16. hráči vyhrál ziskem 10 /15 bodů, před čtveřicí pronásledovatelů Gligorič, Petrosjan, Ivkov a Ólafsson. Wijk aan Zee, je sice tradiční a dnes asi nejvíce honorovaný turnaj na světě, ale život v něm i okolí asi nebude žádný med – viz foto.

 

 Korčnoj – Geller ,  čtvrtfinálový zápas  kandidátů, Moskva 1971

Ve čtvrtfinálovém zápase se v Moskvě utkali dva elitní sovětští velmistři. Oba byli finalisty turnaje kandidátů. Od roku 1952  hráli spolu 22x se skore +7 -4 =11 ve prospěch Korčného. Naposledy se utkali v mezipásmovém turnaji v Sousse. Očekával se velký boj, jenže po porážce v 1. kole nedokázal Geller adekvátně odpovědět a Korčnoj pak v zápase dominoval a výsledek 5,5 : 2,5 je více než vypovídající.

 

Semifinálový zápas kandidátů Korčnoj – Petrosjan, Moskva 1971

←  Chrám Vasila Blaženého

Semifinálový zápas těchto dvou naprosto odlišných stylů i povah se konal v Moskvě od 4. do 28. července 1971. Rozhodčím zápasu byl Jakov Gerasimovič Rochlin. Podle hodnocení ELO měl před zápasem Korčnoj 2670, Petrosjan 2640. Před nimi byli pouze Spasskij 2690 a Robert James Fischer 2760.

Samotný průběh zápasu vyvolával rozpaky, protože hráči šli od remízy k remíze. Partie postrádaly jakýkoliv náboj, dříve zejména u Korčného obvyklý. Petrosjan hrál pouze na jistotu , v podstatě nic netvořil, jen vyčkával. Otázka ovšem je na co…. Hrálo se na 10 partií a prvních osm z nich skončilo bezkrevnou remízou. Dokonce to šlo tak daleko, že 5. partie měla 15 a sedmá dokonce jen 13 tahů… Už i západní tisk si dělal legraci, že žádný ze soupeřů nechce hrát s Fischerem a vnucuje výhru soupeři.V předposlední partii hrál Korčnoj hodně podivně, nakonec po několika  chybách, které Petrosjan využil, partii prohrál . A v poslední partii, ve které by se u Korčného čekal tlak a možná i riskantní útok, se soupeři nakonec shodli na deváté remíze a tím i na vítězi celého zápasu, kterým se stal Petrosjan 5,5 : 4,5 .

Průběhem i výsledkem zápasu se ještě dlouho zabývalo mnoho komentátorů, hráčů , i šachových expertů. Sám Korčnoj prohlásil, že zápas prohrál ne tím, že zaostal v konečném skore, ale psychologicky. Přijal Petrosjanovu taktiku vyčkávání a zpronevěřil se svému neoficiálnímu titulu „Viktor Hrozný“….

Již před zápasem bylo zřejmé, že Sovětský sportovní výbor byl odhodlán udržet titul mistra světa v sovětských rukou. Byl to pro ně prestižní úkol, se zřetelnou propagandistickou hodnotou, což mělo dokázat nadřazenost sovětské kultury a sportu, hlavně nad západním světem. Neoficiálně proti tomuto zpolitizování sportu vystupovalo několik lidí, dobře znalých této praxe.

Jedním z nich byl Anatolij Karpov , který si zjevně myslel, že zápas byl zmanipulován. Ve své autobiografii  (1992) napsal: Bylo jasné, že kdokoli vyhraje tento zápas, bude muset čelit Fischerovi. Náš sportovní výbor rozhodl , že je nutné ho na jeho vzestupu nějak zastavit. Petrosjan a Korčnoj byli předvoláni a otevřeně se jich zeptali, který z nich má proti Fischerovi větší šanci na výhru. Korčnoj odpověděl, že v této době nemá šanci nikdo. Petrosjan ale řekl, že si na něj věří. Proto byl Korčnoj „požádán“, aby zápas s Petrosjanem nevyhrál. Jako kompenzace mu byla nabídnuta účast ve třech největších mezinárodních turnajích, což byl tehdy pro každého sovětského šachisty královský dárek…..

Samozřejmě, že neexistují žádné dokumenty o tomto jednání, ani jejich výsledku, ale pokud to napsal Karpov, tedy komunista z přesvědčení a pozdější člen státní dumy, není zřejmě od pravdy daleko. Jedinou rezultativní partii přikládám:

 

Hastings 1971/72

← hrad Hastings

 

Na přelomu roku 1971/72 se v anglickém Hastingsu konal již 42. ročník vánočního šachového festivalu.v Hlavním turnaji hrálo 16 velmistrů a mistrů. Průměr podle hodnocení Elo  jej kvalifikoval jako turnaj XI. kategorie. Čelo nakonec obsadili Korčnoj a Karpov, kteří za další necelé tři roky zasedli proti sobě v zápase o možnost hrát zápas o titul mistra světa.

 

 

IBM –  Amsterdam 1972

 ← Kongres centrum RAI

Turnaje IBM se konají od roku 1961 , tento rok tedy v pořadí dvanáctý.Hlavním pořadatelem je zaměstnanec IBM,pan Willem Wolthuis. Z letošních šestnácti pozvaných hráčů bylo deset nositelů titulu GM, v čele s favority Korčným a Polugajevskym z SSSR. Při slavnostním zahájení 29. května nejprve pozdravil účastníky bývalý mistr světa Dr.Max Euwe, Johan Zwanepol a další. Poté k losování nastoupilo 11 členů juniorského fotbalového družstva Ajaxu Amsterdam, přinesli  Evropský pohár a z něj pak vytáhli očíslované miniatuní kopačky . Hra začala druhý den v Kongresovém centru  RAI.Hrálo se od 13. do 18. hodin s výjimkou 31. května, kdy se hrálo fotbalové finále Evropského poháru mezi Ajaxem Amsterdam a Interem Milano. Hlavním rozhodčím byl Constant Orbaan.

Oba favorité dostáli své pověsti a obsadili první dvě místa . Tentokrát zvítězil Polugajevskij před Korčným a  německým velmistrem Uhlmannem.

Palma de Malorca 1972

Vrcholnou událostí tohoto roku byl samozřejmě zápas o mistra světa Fischer – Spasskij na Islandu. Poté se konala  ve Skopje Olympiáda družstev, která skončila v polovině října. Navíc se v texasském San Antoniu ve stejném termínu jako Palmě hrál velice silný turnaj , ve kterém hráli Petrosjan, Karpov, Keres, Hort, Mecking, Larsen, Portisch a j. a další konkurencí bylo mistrovství SSSR. Přesto se pořadatelům podařilo zajistit dostatečně reprezentativní účast. Svoji třídu znovu předvedl Oscar Panno, který na rozdíl od minulého turnaje tentokrát vyhrál lepším SB. Životního úspěchu ale dosáhl lanškrounský Jan Smejkal. Vedle partie Korčného uvádím i jeho pěknou výhru nad ostříleným velmistrem

V rámci turnaje bylo na výročním zasedání Asociación Internacional de Comentaristas de Ajedrez  rozhodnuto, že stříbrná trofej šachového Oscara ze rok 1972 bude udělena novému mistru světa R. J. Fischerovi. V Palmě to byl poslední turnaj. Pořadatelé se přestěhovali do Madridu , navíc v Las Palmas  na Kanárských ostrovech začala řada silných turnajů.

 

 

Mezipásmový turnaj – Leningrad 1973

← Leningrad

V předešlých letech byl vždy jenom jeden mezipásmový turnaj.  V roce 1973 FIDE uspořádalo  turnaje dva , aby se umožnilo více hráčům bojovat  o možnost postupu do dalších etap boje o světový trůn. V Leningradě bojovalo 18 hráčů,z nichž postoupili do turnaje kandidátů tři nejlepší. Byli to Korčnoj , Karpov a Byrne. Na 4. , tedy prvním nepostupovém místě zůstal Jan Smejkal…..Hlavním rozhodčím byl Alexander Kotov, ve spolupráci s Walterem Kühnle-Woodsem a dalšími.

Ze  2. mezipásmového turnaje „Petropolis 1972“ postoupili do čtvrtfinále kandidátů Mecking, Geller a Polugajevskij. Na 7. místě skončil Vlastimil Hort. Čtvrtfinálové dvojice tedy budou: Spasskij – Byrne, Petrosjan – Portisch, Karpov – Polugajevskij a Korčnoj – Mecking.

 

 

Korčnoj – Mecking, čtvrtfinále kandidátů- Augusta 1974

← Augusta

Pro čtvrtfinálové zápasy kandidátů byly stanoveny poněkud nezvyklá pravidla.Hraje se na 16 partií a vítězem zápasu se stane hráč, který jako první vyhraje 3 partie nebo ten ,který by byl v čele po 16. hrách. Kdyby byl stav 8 : 8 , o vítězi by rozhodl los.V zápase se utkali dva hráči různých stylů, různých generací, jejichž společným bodem byla touha vyhrát. Korčnoj se již dříve zúčastnil tří cyklů kandidátů, zatímco Mecking měl pocit, že pro něj bude hrát roli jeho mládí.

Výběr amerického města Augusta (Georgia / Maine) byl pro jeho klimatické podmínky kompromisem mezi ruskou zimou a brazilským vedrem.Hlavním rozhodčím byl Božidar Kažič, jeho asistentem pak Martin Morrison.

Korčnoj se svojí  manželkou Isabelou, jeho sekundant Vjačeslav Osnos a „vedoucí delegace“ Michail Solovjev přijeli do Augusty 10.ledna. Mecking se svými sekundanty, kterými byli  Herbert Abreu Carvalho a Ulf Andersson dorazili o dva dny později. V pondělí 14.ledna je přivítal starosta města Lewis Newman a o den později se konal zahajovací ceremoniál a banket.Mezi pozvanými byli guvernéři státu Georgia a Jižní Karoliny. Pak se vylosovaly barvy figur pro první partii. Mecking pak dostal možnost vybrat si z rukou Korčného ve kterých držel bílého a černého pěšce. Vybral si  pravou ruku – a tím černé figury.      ( Foto  ze zápasu )        →                                                                                                                                                     

První čtyři partie skončily nerozhodně , ale v 5. partii, která se hrála v den Meckingových narozenin . Během partie to chvíli vypadalo, že Korčnoj se rozhodl dát soupeři k narozeninám dárek v podobě bodu. Mecking stál opravdu o hodně lépe. Jenže  před časovou kontrolou udělal chybu a nakonec partii prohrál. V 7.partii získal Mecking pěšce, ale Korčnoj měl za něj dostatečnou kompenzaci a nabídl remis. Mecking odmítl, ale o 5 tahů později poznal, že Korčnoj stojí za pěšce opravdu lépe a nabídl tentokrát remis on. Nyní ale odmítl  Korčnoj a nakonec koncovku vyhrál. Vedl 2 : 0 a proto hrál dále opatrně. Následujicí čtyři partie skončily nerozhodně. Ve 12. partii Mecking zmobilizoval všechny síly a v krásném stylu ji vyhrál. Třináctá partie by poslední- Mecking překvapil soupeře zahájením (hrálo se Benoni), získal velice perspektivní pozici s možností hrát na výhru, jenže se dopustil tragické chyby a partii rychle prohrál …. (Uvádím níže)

13. února – 13. partie – pak nebuďte pověrčiví…..   🙂

 

 Korčnoj – Petrosjan , semifinále turnaje kandidátů, Oděsa 1974

← Oděsa / divadlo

Na rozdíl od čtvrtfinále se tento zápas hrál na 20  partií a vítězem byl ten, kdo jako první vyhraje čtyři partie. V případě nerozhodného stavu 10 :10 by o postupujícím rozhodl los. Korčnoj a Petrosjan nebyli nikdy velcí přátelé, ale když Petrosjan hrál v Buenos Aires finále turnaje kandidátů s Fischerem a Korčnoj mu tehdy odmítl dělat sekundanta , vzaly za své i ty nejmenší vzájemné sympatie.

Korčnoj nechtěl opakovat stejnou chybu , jalo v roce 1971, kdy hrál zápas v Moskvě kde  podle jeho slov „Petrosjan žije jako princ se vším myslitelným komfortem, zatím co já bych se musel uchýlit do hotelu s obvyklou špatnou sovětskou službou“. Proto se vzájemně dohodli , že zápas se bude konat v Oděse. Hrálo se v „Sále říjnové revoluce“ Ukrajinského hudebního a dramatického divadla, ve kterém mohlo zápasu přihlížet až 1.100 diváků. Zápas byl zahájen 11. dubna a hlavní rozhodčí Boris Krapil  z Moskvy ještě netušil, co ho v zápase čeká….

Již v 1. partii došlo mezi hráči ke sporu: Petrosjan byl zvyklý u hry potřásat pod stolem nohama. Jenže seděli ve starém divadle na jevišti a dřevěná podlaha se začala chvět . Korčnoj ale místo toho, aby to ohlásil rozhodčímu, promluvil přímo na soupeře: “ Je nemožné takhle hrát, nesedneme si raději u samostatných stolů ? „ Petrosjan přestal hýbat nohama , ale znervozněl , udělal chybu a dostal se pod prudký útok. A když Korčnoj oznámil mat,  jeho soupeř neviděl ani to. Tuto partii uvádím dole. Po hře napsal Petrosjan písemnou stížnost na chování Korčného.

Petrosjan, který nedlouho před zápasem prodělal plícní onemocnění a nechal si odložit čtvrtou partii a když byla zahájena , Petrosjan opět rušil soupeře houpáním nohou. Ten si po hře také stěžoval že “ navzdory  opakovaným žádostem se Petrosjan nadále chová nesportovně a ruší mne při hře..“  Vrcholem bylo, když skupina Arménů vyrukovala s transparenty a hlasitě povzbuzovala svého krajana Petrosjana. V ostré pozici, kdy Korčnoj stál lépe, začal Petrosjan opět třást stolem. Korčnoj už cítil, že to dělá záměrně, tak řekl :“ Přestaňte třást stolem – rušíte mně“. Petrosjan odpověděl:„Nejsme na bazaru , nemluvte“ Když je uklidnil rozhodčí, Petrosjan si sedl pohodlněji a znovu  stolem třást….

Hra byla přerušena  a na dohrávku Petrosjan nepřišel. Partie byla tedy zkontumovaná ve prospěch Korčného. Jenže Petrosjan požadoval aby byl výsledek zápasu anulován, protože mu “ Korčnoj zabránil ve hře“. Telefonoval Prezidentu FIDE Dr. Euwemu, dokonce poslal telegram  ˇUstřednímu výboru komunistické strany SSSR (Sic !) Další partie byla tedy odložena  na 29. dubna a mezititím spor vyšetřoval výbor , vedený starostou Oděsy. Petrosjan požadoval od Korčného ústupek, protože ten na něj hlasitě mluvil. Korčnoj souhlasil, ale komentoval hlasité výkřiky jeho krajanů v průběhu partie.To Petrosjana rozzuřilo a vykřikoval že Korčnoj  urazil „jeho a lid jeho země“  a prohlásil že s Korčným už nikdy nebude hrát. Zápas byl znovu přerušen a v pondělí 29.dubna bylo oznámeno, že Petrosjan je hospitalizován s akutním onemocněním ledvin…..Následujícího dne Petrosjan oznámil rozhodčímu, že vzhledem k nemoci nemůže v zápase pokračovat….

Konec této frašky je dodnes zahalen tajemstvím. S velkou pravděpodobností  toto chování a zřejmě i následné události přispěly k rozhodnutí Korčného emigrovat do kulturnější části světa….

 

 

Finále kandidátů Karpov – Korčnoj, Moskva 1974

Tento zápas se hrál na 24 partií. Karpov , stejně jako ve svých předešlých zápasech, měl rychlý nástup. Vyhrál  druhou partii, následně šestou a po několika nerozhodných výsledcích i sedmnáctou a vedl 3 : 0. Zápas se zdál být rozhodnutý, jenže Korčnoj se vzepřel osudu a vyhrál devatenáctou i jedenadvacátou partii. Rázem byl stav 3 : 2 pro Karpova, ale psychicky měl Korčnoj navrch. Sice s vypětím všech sil, ale  přece jen svůj minimální náskok Karpov udržel , když poslední tři partie remizoval a celý zápas vyhrál  12,5 : 11,5. Uvádím 2. partii zápasu, ve které Karpov Korčného doslova smetl a Korčného odvetu, kdy stejným stylem zametl s Karpovem v 21. partii.

 

 

 

KGB nespí…

Od 1. září 1975 měl Korčnoj zákaz vyjadřovat se k šachovým i  společenským událostem pro „subjektivizmus a fantazírování“, kromě těch , kde mu to bylo dovoleno sovětským výborem pro tělovýchovu a sport.Navíc veškeré komentáře, včetně komentů k partiím byly cenzurovány!


IBM Amsterdam 1976

Rok 1976 byl  v životě Viktora Korčného zásadním předělem. Zřejmě v něm dozrála dlouho trvající myšlenka na emigraci.Vrcholem diskriminační politiky sovětských orgánů byl zákaz výjezdu a publicity v loňském roce. Když došlo na sovětský vrcholný sportovní orgán pozvání na šachový turnaj IBM v Amsterdamu, kde byl výslovně jmenovaný Korčnoj, musela „Věrchuška“ se zatnutými zuby povolit Korčnému výjezd. A Korčnoj během turnaje požádal o azyl. Po dvou letech se usadil ve Švýcarsku, kde mu byl udělen azyl a  v roce 1992 získal švýcarské státní občanství.

V samotném turnaji pak dělil přední příčky s Tony Milesem z Velké Británie s 9,5 body z 15. partií.


Čtvrtfinále kandidátů , Lucca 1977

Korčnoj – Petrosjan

Po emigraci byl tento zápas hodně prestižní. Kromě toho, že to  po jeho emigraci bylo první setkání se sovětským hráčem, měl jistě v paměti zápas s Petrosjanem a všechny nechutné tahanice  v roce 1974. Navíc pikantnost zápasu umocňovala skutečnost, že Petrosjan byl jedním ze signatářů dopisu, ostře odsuzujícího Korčnoje za „dezerci ze socialistické vlasti“ . V tisku byl jejich zápas nazýván“Zápas nenávisti“. Když přišli oba k první partii nepodali si ruce , ani se nepozdravili . 

Hrálo se na 12 partií a vítězem byl ten hráč, který jako první získá 6,5 bodu.Pokud by po 12. hrách nebyl znám vítěz, hrály by se další dvě partie. A kdyby i potom byl stav nerozhodný, hrálo by se až do první výhry jednoho ze soupeřů.Hracím místem byl hotel Il Ciocco v turistickém centru městečka Lucca v provincii Barga Severního Toskánska v Itálii. Majitelé zdejších továren , hotelů a pozemků,  bratři Marcucci věnovali  na propagaci a průběh turnaje turnaje 20.000,- USD.                                      místo s Hortem a Spasským. (viz tabulka)                          

← Barga (městečko Lucca)

Korčného rodina byla stále zadržována v SSSR a veškerý šachový materiál, včetně knih, byl ponechán v Leningradu. Veškerá jeho příprava na zápase tedy byla v zápase s Timmanem ( 4 : 1 a 3 remízy). Sekundanty mu byli Yakov Isaakovič Murey a Hans Ree- oba IM. S Petrosjanem přijeli Geller, Zajcev a Averbach. Hlavním rozhodčím byl pan Kazic, který zároveň fungoval jako „pochůzkář“, který předával zprávy mezi oběma tábory, sedící v opačných rozích sálu.

Samotný zápas  nebyl nijak kvalitní.) – naopak v průběhu partií bylo nezvykle mnoho chyb. Hlavně Petrosjan nebyl ve své kůži. A když v 5. a 8. partii musel po hrubých chybách vzdát, Korčnoj pak zkušeně dovedl zápas k výhře.

Korčnoj se tímto vítězstvím kvalifikoval do červencového semifinále kandidátů proti Polugajevskému .

 

 

Semifinále kandidátů, Évian 1977

Po zápase s Petrosjanem odjel Korčnoj na pozvání do švýcarského Montreux, kde vyhrál místní turnaj  a bezprostředně po něm nastoupil do mistrovství Nizozemska. I v něm zvítězil před Timanem. Podle jeho slov se tak chtěl udržet v zápasovém tempu, pro nadcházející semifinále kandidátů s Polugajevským, který vyřadil Brazilce Meckinga.

Hrálo se ve francouzském lázeňském městečku Évians-les-Bains  v hotelu Royal (viz foto) v Horním Savojsku, ležícím na břehu Ženevského jezera asi 35 km severovýchodně od Ženevy, kde se hrálo druhé semifinále Spasskij – Portisch.

Hráči , i se svým doprovodem byli ubytováni také v hotelu Royal. Korčného  sekundanty byli Raymond Keene, Michael Francis a Yakov Isakovič Murey. V Polugajevského teamu byli jako sekundanti Igor Arkadijevič Zajcev a Vladinir Bagirov. Vedoucím delegace ( čti politický dozor) byl  Viktor Davidovič Baturinskij. Losování proběhlo 30.června a hrací dny byly pondělí-středa a sobota od 15.hodin. Rozhodčími byli GM Lothar Schmidt ( jako hlavní) a Raymond Lhoste.Od Korčného emigrace nebyla vzájemná komunikace mezi oběma aktéry zápasu nijak přátelská, takže 1. července se konala „dvojitá“ tisková konference. Prvních 25 minut vystoupili sověti (s Keenem, jako pozorovatelem) a poté měl příležitost  čelit tisku Korčnoj. Hlavní diskuze byla o tom pod jakou vlajkou (pokud vůbec) může Korčnoj hrát. Ten požádal aby hrál pod vlajkou Nizozemska. To ale odmítal Baturinskij s tím, že Korčnoj nežije v Nizozemsku celý rok , ale pouze 11 měsíců. Keen navrhnul aby mohl hrát pod pirátskou vlajkou Jolly Roger, což ale Sověti ihned zamítli.Nakonec bylo dohodnuto,že si oba hráči budou před partií podávat ruce a Korčnoj bude hrát pod vlajkou hotelu Royal.Těsně před zahájením první partie zmizela vlajka Polugajevského, tedy vlajka SSSR  a zoufalí pořadatelé museli poslat rychlý člun přes jezero do Lausanne pro náhradní…. Jak se poté ukázalo , hrál Korčnoj bez vlajky.

Před zahájením první partie  Polugajevskij , navzdory dohodě, odmítl  zřejmě na „radu“ politruka Baturinského, soupeři ruku. Zápas sledoval i Boris Spasskij, který měl den volna ve svém zápase s Portischem v Ženevě .Jeho náhlý příjezd do Evianu považovali sověti za provokaci, protože tento „napůl disident“ si najednou  dovolil“ stát tváří v tvář sovětským vůdcům. Barurinskému nezbylo nic jiného, než Spaského ignorovat. Když Korčoj vyhrál první tři partie , začali se pořadatelé obávat, že na naléhání Baturinského odstoupí Polugajevskij ze zápasu.. Ten ale“onemocněl“ a požádal o odložení 4. partie na 11. července.Mezitím Korčnoj objevil radosti z golfu a běhání tak se svými sekundanty relaxoval. (viz foto) ↓

Po dvou remízách  v 6. partii Korčnoj opět zvítězil a Polugajevskij si odložil další ,7. partii na 20. července.Ale i tu vyhrál Korčnoj a vedl 5-0 V 8. partii konečně vyhrál Polugajevskij , ale byla to v zápase  jeho labutí píseň.

Nyní byl Korčnoj „příliš unavený“ ze své cesty do Luzernu , kde se o víkendu zúčastnil setkání s představiteli FIDE. Nechal si 9.partii odložit na 27.července. Za opětné účasti Spaského a nevole Baturinského partie skončila rychlou remízou v 19. tazích.  Následovaly další tři remízy a ve 13. partii nabídl Korčnoj remis v 8.tahu. Polugajevskij odmítl a ve 21.tahu ,když Korčnou opětně nabídl remis, Polugajevskij přijal a kupodivu soupeři pogratuloval podáním ruky.

Oba hráči se pak zúčastnili krátkého závěrečného ceremoniálu. Sponzor společnosti pan Wilfried Wilhellm Hilgert nabídl několik lahví šampaňského, ale sovětský team to „neocenil“…..

Korčnoj tak po výsledku 8,5 : 4,5 postoupil do finále kandidátů proti Spasskému.

 

Finále kandidátů – Korčnoj – Spaskij, Beograd 1977 / 78

← Beograd – Paříž Balkánu …..

Zápas dvou „emigrantů“ měl samozřejmě v demokratických státech velkou odezvu nejen mezi šachisty, ale i v denním tisku ,televizních relacích atd. Naproti tomu v SSSR se toho řadový šachista mnoho nedozvěděl. Zřejmě proto, že mezi sebou bojovali dva hráči, kteří se dokázali vzepřít politickému vměšování politiky do sportu, protekcionářství a celkovým poměrům v zemi. Korčnoj emigroval  do Holandska a pal přesídlil do Švýcarska. Spasskij po ztrátě titulu mistra světa v roce 1972 s Fischerem, to neměl v SSSR lehké. Ve Francii  si našel přítelkyni ,oženil se s ní a  požádal o povolení k vystěhování ze SSSR. Sovětští aparátčíci, bojící se světové ostudy mu se skřípáním zubů museli vyhovět. Oba tedy přestali být pro sovětskou propagandu  zajímaví.

Zápas proběhl bez jakýchkoliv negativních událostí, ale oba hráči bojovali jakoby jim šlo o život.

Korčnoj měl, stejně jako v zápase s Polugajevskim ohromující nástup a po 10. partii vedl 5 – 0. Jenže Spasskij se ukázal jako velký bojovník.  Korčnoj si možná myslel, že  se soupeř nedokáže přinutit k odporu, možná ho trochu podcenil  a prohrál 4 partie v řadě.. Korčnoj  byl zřejmě hodně šokován a ve dvou dalších partiích si vysloveně vynutil remízy., aby si odpočinul. A pak přišel jeho finiš, kterému už Spaskij odolat nedokázal. Korčnoj vyhrál 17. i 18. partii a stal se tak vítězem celého zápasu.  Tím se stal Korčnoj  vyzyvatelem Karpova v zápase o titul mistra světa.

 

 

 

Zápas o mistra světa Karpov – Korčnoj, Baguio 1978

Baguio-Vstupní brána do soutěsky, spojnicí s hlavní silnicí.

Zápas mistra světa Karpova proti vyzyvateli Korčnému se v tomto roce konal na Filipinách, ve městě Baguio. Je to vnitrozemí ostrova Luzon. Leží v nadmořské výšce 1500 metrů. Díky tomu má mírné podnebí a je proto hodně vyhledáváno turisty.V době americké nadvlády bylo hlavním městem Filipín. Koná se zde obdoba brazilského karnevalu, Panagbendafestival. Je sídlem univerzity a vojenské akademie. Má cca 300.000 obyvatel. Pro mnoho lidí je známé jako „Letní hlavní město Filipín“, protože jeho chladné podnebí z něj dělá místo, kam se dá uniknout před žárem a chaotickým scénám v Manille. Slouží jako turistické centrum a výchozí bod do dalších  destinací. Město bylo založeno Američany jako vojenská základna v horách.Renomovaný americký architekt a urbanista Daniel Burnham jej zvelebil natolik, že si záhy získalo pozici oblíbeného turistického cíle mnoha obyvatel Manily, kteří chtějí uniknout horku a davům Metropole.                                                                                                                                                                                 

Poprvé od roku 1951 FIDE pozměnila  formát zápasu. Nehrálo se jako v minulém zápase na 24 partií, ale počet partií mohl být jakýkoliv. Vítězem se stane hráč, který jako první dosáhne 6 výher. Byla znovu zavedena klauzule, že pokud by stávající mistr světa prohrál, má právo na odvetu.Historie [upravit překlad] Město vzniklo jako základna kopce Američany v 1900s. Silniční spojení zajišťuje klikatá cesta Kennon Road a město plánuje renomovaný americký architekt a urbanista Daniel Burnham. Původně zamýšleno jako letní hlavní město Filipín, pak americká kolonie, si brzy získalo pozici oblíbeného turistického cíle mnoha obyvatel Manily, kteří unikli teplu, hluku a davům metropole. Město bylo těžce poškozeno ničivým zemětřesením ve středním Luzonu v roce 1990, ale od té doby se město vzpamatovalo.

← Odvrácená tvář města…..

Korčnoj byl již víc než 20 let jedním z nejlepších sovětských velmistrů. Vyhrál čtyřikrát šampionát SSSR, dvakrát se probojoval do finále turnaje kandidátů. Když v roce 1976 dramaticky opustil SSSR, připravil tím půdu pro jeden z nejvíce nervozních zápasů o mistra světa v historii, plný velkého politického dramatu, napětí a oboustranných obvinění. Oba tábory vystoupily s četnými obviněními . Korčnoj si neustále stěžoval,že na něj neustále hledí člen Karpovova týmu, parapsycholog, který měl údajně hypnotické schopnosti. Karpov si zase stěžoval na to. že Korčnoj nosí černé, sluneční brýle, které ho oslepují  atd.,atd.V jednom okamžiku si soupeři přestali podávat ruce a veškerá komunikace se zastavila. I nabídky k remíze musel zprostředkovávat rozhodčí.

Vzájemná averze začala při jejich zápase kandidátů v Moskvě 1974, kdy se Korčnoj pohrdavě vyjadřoval ke hře Karpova. Ale skutečná nenávist vypukla až v Baguio. Poté, co Korčnoj v roce 1976 emigroval ze SSSR, sovětské úřady zabránili jeho ženě Belle a synovi Igorovi, aby odjeli za ním. Karpov měl  už v té době silný vliv a mohl se za Korčného rodinu přimluvit. Jenže nejen že to neudělal , ale ještě byl mezi signatáři hanlivé petice, odsuzující Korčného jako zrádce lidu…. Korčnoj ho nazval „žalářníkem mé ženy a syna“ načež Karpov kontroval , když řekl, že od Korčného bylo nemorální emigrovat a nechat doma ženu a syna.. Korčného to tak rozzuřilo, že se postavil a vykřikl “ špinavče“!!! Od té doby si už ruku nepodali.

Zápas začal sedmi remízami a potom si Karpov vybudoval náskok 5 : 2 a zdálo se , že zápas bude jeho snadnou záležitoszí. Jenže Korčnoj předvedl senzační comeback a třemi výhrami srovnal skore na 5 : 5. Karpov však vyhrál následující partii a vyhrál celý zápas.

Konečné score tedy bylo Karpov 6 : 5 Korčnoj, při 21. remízách.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20
Karpov ½ ½ ½ ½ ½ ½ ½ 1 ½ ½ 0 ½ 1 1 ½ ½ 1 ½ ½ ½
Korchnoi ½ ½ ½ ½ ½ ½ ½ 0 ½ ½ 1 ½ 0 0 ½ ½ 0 ½ ½ ½

22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32
Karpov 0 ½ ½ ½ ½ ½ 1 0 0 ½ 0 1
Korchnoi 1 ½ ½ ½ ½ ½ 0 1 1 ½ 1 0

 

 

 

 

23. Olympiáda družstev, Buenos Aires 1978

Na jihoamerický kontinent se Olympiáda vrátila po 39.letech. Přelom října a listopadu tam znamená vrcholící jaro. Proto bylo pro evropské týmy nanejvýš obtížné přizpůsobit se panujícímu vedru a určitě to pro ně znamenalo určitý handicap.  Hrálo se v těsných uličkách slavného fotbalového stadionu River Plate, kde se před půl rokem hrálo finále mistr.světa ve fotbale (vyhrála Argentína)  Protože počet družstev přesáhl 50, hrálo se na 14 kol a na rozdíl od minulé Olympiády v Haifě v případ rovnosti bodů rozhodoval Buchholz.

Jen pár dnů po skončení dlouhého a jistě i vyčerpávajícího zápasu o mistra světa s Karpovem nastoupil Korčnoj na 1.šachovnici Švýcarska  na šachové Olympiádě družstev v Buenos Aires. Vedl si nadmíru dobře a předvedl fantastickou zásobu energie. Získal bez prohry 9 bodů z 11. partií

Od Olympiády v Helsinkách roku 1952 si odnášelo vavřínový věnec vítěze vždy pouze  pouze jediné družstvo – SSSR. Až v tomto roce je překvapivě překonalo družstvo Maďarska v sestavě Portisch, Ribli, Sax, Adorján,Csom a Vadász. SSSR v sestavě Spasskij, Petrosjan, Polugajevskij, Gulko, Romanišin a Vaganjan se muselo smířit s druhým místem. Neúčast Karpova, Tala a emigranta Korčného se nahradit nedala.Třetí skončili Američané za které na 1. šachovnici hrál Luboš Kaválek, dále Browne, Lein, Byrne, Tarjan a Lombardy. Celkem se zúčastnilo 66 družstev. Švýcarsko, posílené Korčným obsadilo 7. – 11. místo.

Maďarsko vyhrálo naprosto zaslouženě, když svoji zlatou medaili získalo poprvé od roku 1928. Trojice Portisch – Ribli – Sax zaznamenala 70% všech bodů. Za bronz může  USA poděkovat Tarjanovi, který získal individuální zlatou medaili za 9,5 bodu  z 11 partií  na 4.šachovnici. Pro Švýcarsko znamenal příchod Korčného obrovský úspěch a jejich 7. místo bylo zcela nečekané.

 

 

 

Pokračování : Mistr světa je jen jeden, ale co ti druzí?- díl 9.- část 3

 

 

Napsat komentář