Mistři, na které se nezapomíná

 

Elisabeta Polihroniade – la femme fatal rumunského šachu

Polihroniade24.dubna 2015 se dožila v plné svěžesti 80.let Elisabeta Polihroniade, rozená Ionescu , jedna z nejznámějších a nejúspěšnějších hráček poválečné éry, která již tehdy dokázala porážet i známé velmistry.

Narodila se v Bukurešti 24.dubna 1935 a během své dlouhé šachové kariéry dokázala vyhrát 7x rumunský šampionát žen a získat 6 medailí na šachových Olympiádách. Rumunsko reprezentovala na 10.Olympiádách jako hráčka a poté ještě 13x jako rozhodčí. Byla hlavní organizátorkou turnajů Romgaz, nejsilnějších jaké se kdy v Rumunsku konaly. Je nositelkou titulu WGM (velmistryně) a čestnou členkou FIDE.

Je editorkou časopisu Gambit, což je v Rumunsku šachový časopis číslo 1.V rumunské televizi byla dlouho dobu hvězdou s vlastním pořadem o šachových událostech. A to dávno před tím, než se podobný pořad začal uvádět na českých obrazovkách….. Elisabeta Polihroniade je propagátorkou hesla: „Šachy jako povinná výuka ve školách“ a pro šachy koná cenné služby po celém světě. Pro seznámení s její šachovou tvorbou vkládám dvě partie. Ta první je ukázkou jak dokázala  ve světovém poháru r.1989 „vyřídit“ známého ruského velmistra Šamkoviče a druhá je z mezipásmového turnaje v r. 1971, kde porazila Olgu Rubcovovou – několikanásobnou mistryni světa!


 

 

 

 

Nikdo nechápe kombinace jako Nežmetdinov ….. (Botvinnik)

Jsou šachisté a ŠACHISTÉ….. Jsou šachisté řadoví, i ŠACHISTÉ mimořádní.A mezi těmi mimořádnými najdeme i takové, kteří sice nikdy nedosáhli na šachový Olymp, nebo o něj ani nehráli a přesto se jich obávali a měli před nimi respekt i ti nejlepší z nejlepších.Jedním z těch nejobávanějších byl Rashid Gibiatovič Nežmetdinov, nejprve hráč a mistr dámy a poté i šachu.

Nedžmedtinov 1Narodil se 15.prosince 1912 v Aktjubinsku v Kazašské SSR (nyní Aktobe v Kazachstánu), v chudé rolnické rodině uzbeckých Tatarů.Rodiče mu brzy zemřeli a tak se o rodinu musel starat jeho starší bratr, za kterým se musel Rashid odstěhovat do Kazaně. Vzhledem ke zmatku a ekonomickému strádání po Říjnové revoluci v Rusku, jeho rodina bez rodičů trpěla v zoufalé chudobě. Šachové hře se naučil Rašid už jako dítě, sledováním hry v šachovém klubu. A v rekordně krátké době byl schopný v klubu porazit kteréhokoliv hráče.

V roce 1949 se hrálo v Kazani semifinále SSSR v Ruské dámě a protože jeden z hráčů nepřijel a Nežmetdinov byl právě po ruce, pozvali ho. On sice už 15 let dámu soutěžně nehrál,ale přesto nastoupil. Ze 16. her získal 12 bodů (bez prohry) a získal tak titul sovětského mistra Ruské dámy a kvalifikoval se do finále, ve kterém skončil na 2.místě.Účast Nežmetdinova v šachových turnajích před druhou světovou válkou byl hodně nepravidelná.

V roce 1927, když mu bylo 15 let, vyhrál v Kazani turnaj pionýrů do 18.let , stoprocentním druhou svět,válkou byla hodně výsledkem 15 bodů. Rok poté už hrál Kazašský šampionát, ve kterém získal 1. výkonnostní třídu.A když v roce 1929 vyhrál v Rostově na Donu celosvazový turnaj s výsledkem 9 bodů z 10.her (bez prohry) , byl mu udělen titul Kandidáta mistra. V roce 1941 byl povolán do vojenské služby s umístěnkou na Bajkal, kde vyhrál okresní šach.turnaj před silnou konkurencí, včetně Viktora Davidoviče Baturinského a Konstantona Klamana.
Po válce hrál v r.1946 v 1.turnaji sovětské vojenské správy v Berlíně, kde triumfoval a porazil i ukrajinského mistra Isaaka Lipnického. V roce 1947 byl demobilizován a začal svoji dlouhou a velmi úspěšnou kariéru, počínaje 2.místem ve finále Ruské federace (RSFSR) za Nikolajem Novotělnovem. V roce 1950 vyhrál šampionát RSFSR a získal titul Mistra. Ruské mistrovství vyhrál později ještě 4x- v r.1951 před Krogiusem, 1953 před Polugajevským, 1957 a v roce 1958 před Viktorem Korčným. Byl pravidelným účastníkem cyklů mistrovství SSSR, ve kterém porážel ve skvělých partiích i ty nejlepší hráče, včetně budoucích mistrů světa, např. Geller, Flohr, Lilienthal, Petrosjan, Spaskij , Tal atd. V roce 1954 dostal příležitost hrát spolu Korčným, Furmanem a Cholmovem na turnaji v Bukurešti. Byl to JEDEN ZE TŘÍ jeho výjezdů mimo SSSR, který mu byl za celou jeho kariéru povolen ! Chytil příležitost za pačesy a porážel tam jednoho mezinárodního mistra za druhým.Svého krále před ním mimo jiných musel sklonit i náš Miroslav Filip, Robert Wade, Šliwa, velmistr Gideon Stahlberg. Skončil za Korčným na 2. místě a dostal cenu za nejlepší partii turnaje. V září toho roku bylo histoicky stanoveno ELO = 2660.V uznání tohoto výsledku mu byl udělen titul mezinárodní mistr. Svůj poslední turnaj hrál v roce 1973 a v dosti slabé konkurenci v lotyšském OPEN skončil až na 3.místě, ale vyhrál svoji poslední cenu za brilanci v partii proti Vladimíru Karasevovi.

Рашид_НежметдиновNežmetdinov byl jedním z nejobávanějších šachových útočníků v histoii šachu.I když (vinou sovětské byrokracie) nebyl na západě příliš známý, porazil většinu nejlepších hráčů své doby, včetně Botvinnika,Tala, Spasského, Bronšteina, Gellera, Polugajevského, Boleslavského, Flohra, Lilienthala, Stahlberga a mnoho dalších silných velmistrů. Byl považován za mimořádně kombinačně talentovaného hráče.O jeho síle svědčí i to, že Tal si ho vzal jako sekundanta ke svému zápasu o titul mistra světa proti Botvinnikovi. V roce 1962 mu byl udělen titul „Zasloužilý trenér SSSR“. Zemřel V Kazani 3.června 1974, ve věku pouhých 61.let……

Většina těchto jmen pravděpodobně současné mladé generaci nic neříká, ale je nesporné, že tito mistři stavěli základy k dnešnímu stylu i teorii a na jejich partiích by se měli učit jak strategickému, tak i kombinačnímu vedení hry. Studium starých mistrů by mělo být základem a vědomosti tak získané znakem vzdělanosti každého šachisty.
Asi nejkrásnější a jeho „nesmrtelná“ partie je proti Polugajevskému na turnaji v Soči r.1958. Je to opravdu nádhera, možná krásnější než ta Andersenova. Partie je považovaná za jednu z nejkrásnějších celého 20.století!


 
 
 

To nejcenější co máme je život! (Svetozar Gligorič)

svetozargligoricSvetozar Gligorič, považovaný za největšího jugoslávského a srbského šachisty všech dob se narodil 2.února 1923 v Bělehradě v tehdejším království Jugoslávie a je klíčovou postavou při rozvoji a popularizaci šachu na Balkáně.
Šachy okukoval již jako malé dítě v místním „baru“ což v tamních podmínkách jsou stolky a židle před hospůdkou na ulici. Když mu v 11.letech zemřel otec , učil se dále hrát od strávníků v jeho rodinném domě.Protože porážel tamní příležitostné hráče, dovolili mu navštěvovat místní šachový klub, kde přivírali oči nad jeho věkem a kam se musel vkrádat tajně. Aby si mohl i doma přehrávat varianty, vyrobil si šachové figurky z korkových zátek od vína. V roce 1938 mu zemřela i matka a rok poté,ve věku 16 let vyhrál amatérské národní mistrovství Jugoslávie.Jeho šachová kariéragligoric12 byla přerušena 2.světovou válkou, během níž bojoval jako partyzán proti nacistům, dotáhl to až do hodnosti kapitána a byl 2x vyznamenán vojenskými řády. Po válce pracoval jako novinář a organizoval šachové turnaje a zároveň s tím rostla i jeho výkonnost. V roce 1951 získal jako jeden z prvních oficiální titul velmistra.
V 50. a 60. letech již patřil mezi světovou elitu, hrál ve třech turnajích kandidátů .Tam se formovalo jeho celoživotní přátelství s Tigranem Vartanovičem Petrosjanem, Michailem Botvinniken, Miguelem Najdorfem, Jefimem Gellerem, Michailem Talem i Robertem James Fischerem. Později vykonával funkci hlavního rozhodčího v přerušeném zápase o mistrovství světa mezi Karpovem a Kasparovem. Byl navržen do funkce prezidenta FIDE,ale  odmítl. Během své hráčské kariéry vyhrál 24 partii proti mistrům světa – Euwe 2x, Botvinnik 2x, Smyslov 6x, Tal 2x, Petrosjan 8x a Fischer 4x. Výhra nad Petrosjanem byla pro tehdy mistra světa první prohrou po zisku titulu.

Kromě stálých výborných výsledků na mnoha turnajích, jejichž výčet není úkolem tohoto článku, reprezentoval svoji zemi i na šachových Olympiádách. V letech 1950 – 1982 reprezentoval Jugoslávii na 15. olympiádách a sehrál na nich 223 partií s výsledkem +88 -26 = 109gligoric15

V roce 1958 byl vyhlášen jako nejlepší sportovec Jugoslávie. V roce 1978 kandidoval na prezidenta FIDE, ale prohrál o jediný hlas s Fridrikem Ólafssonem.

V posledních letech života se věnoval hudbě, učil hru na klavír hudební teorii. Ve věku 88.let natočil hudební CD s názvem „ Kako sam preživeo dvadeseti vek“ (Jak jsem přežil 20.století) , kde hudebně kombinoval jazzové balady a rap ! Zemřel 20.srpna 2012 ve svém rodném městě v Bělehradě.Je pohřben na bělehradském novém hřbitově v Novom groblju (Alej velikánů)…..

 

 

 

 

Vasilij Vasilijevič Smyslov – 7. mistr světa

 

Smyslov startVasilij Vasilijevič Smyslov se narodil v Moskvě 24.března 1921.Již v šesti letech se naučil hrát šachy,ale až do roku 1935, kdy se přihlásil na svůj první žákovský turnaj je pouze studoval z knih a nezúčastnil se žádných soutěží.V roce 1935 probíhal v Moskvě mezinárodní turnaj. Mezi jeho stálými návštěvníky byl Vasilij Smyslov, vysoký čtrnáctiletý mládenec s výrazem vážnějším, než jaký odpovídal jeho věku. Přicházel do turnajového sálu jako jeden z prvních a jako poslední jej opouštěl.Se zbožnou úctou hleděl na slavného Laskera. To je on, ten veliký učenec, jehož vítězství přijímal šachový svět s nadšením více než čtvrt století.(Dálecituji Garri Kasparova ()S tvářemi mnoha z těch, kteří teď seděli na jevišti, se Vasilij zatím setkával jen v knihách. A teď viděl ty šachové kouzelníky za šachovnici, a kdo ví, třeba se mu podaří aspoň poodhalit roušku skrývající tajemství jejich úspěchů. A kolik zajímavých šachových knih z otcovy knihovny již stačil přečíst! Největší dojem na něho učinila Laskerova kniha „Zdravý lidský rozum v šachu“. Našel v ní mnoho shodného s tím, čemu ho učil otec, nadšený vyznavač šachů Právě otec – jak později vyprávěl Smyslov – na něho nejvíce působil. Přišel však okamžik, kdy učitel již nemohl žákovi nic dát. A tehdy sehrál rozhodující roli velký zájem o šachy v celé zemi. Rozmach šachového myšlení v třicátých letech způsobil nástup celé plejády mladých šachistů.

Cesta Vasilije Smyslova byla typická pro mnohé sovětské mistry: partie ve škole, dům pionýrů, střetnutí s nejlepšími šachisty. Určující rysy jeho charakteru byly především hloubavost, serióznost, odmítání vnějších efektů. Logice šachového boje dával přednost před líbivými matovými útoky a kombinačními bouřemi.Kariéra velkých šachistů mívá jisté zvlášť významné předěly. Prvním takovým předělem byl pro Smyslova rok 1938; tehdy zvítězil ve všesvazovém dorosteneckém přeboru a na první pokus splnil normu pro udělení titulu mistra sportu, když se v přeboru Moskvy dělil o první místo. Potěšitelný byl nejen sportovní úspěch, nýbrž Smyslovovo mistrovství, udivující objektivita a sebekritičnost sedmnáctiletého chlapce. Překvapovala jeho technika, jeho umění převést i ten nejfantastičtější úmysl v jemný matematický propočet. Dalším předělem byl rok 1941; za třetí místo na XII. Mistrovství země a za třetí místo v zápasovém turnaji o titul absolutního mistra Sovětského svazu byl Smyslovovi přiznán titul velmistra.

Jeho svérazný styl byl středem pozornosti. Ano, na první pohled to vypadá, že děla tahy, které by mohl udělat kdokoli jiný. Ale Smyslov vyhrává, a ti druzí ne. Smyslov skoro nikdy přímo neútočil, nehrozil matem, ubíral se spíše tajnými stezkami, o kterých věděl jen on sám. A běda tomu, kdo se neuměl orientovat v jeho skrytých úmyslech. K vítězství mu postačila i malá, téměř mikroskopická výhoda.Avšak nejvýznamnějším předělem byl útok na šachový Olymp. Vedla k němu dlouhá a obtížná cesta. První pokus v zápasovém turnaji pěti nejsilnějších velmistrů světa v roce 1948 nebyl korunován vítězstvím, avšak Smyslovovo druhé místo byl velký úspěch. Smyslov se stal druhým šachistou na světě. Od druhého k prvnímu je blízko, je to jen jeden, jediný krok, avšak učinit jej bývá často velmi obtížné a někdy dokonce nemožné. Při druhém pokusu v roce 1954 stál v tvář už jen Botvinnikovi. Smyslov byl o šest let nejen starší, ale i moudřejší. Cítil, že má dost sil, aby vyzval mistra světa k boji. A boj to byl velký, i když se zprvu Smyslovovi nedařilo. Nebyl sice poražen, vyhrát však také nedokázal. Remízou 12:12 uhájil Botvinnik titul mistra světa.Smyslov Campione

Následovaly dálší soutěže, úspěšné a někdy i neúspěšné. Například v odvetném zápase s Botvinnikem Smyslov titul ztratil. Vždycky však zůstal věrný svým tvůrčím zásadám. Ještě v roce 1982 si vybojoval účast v soutěží kandidátů mistrovství světa, a to mu bylo už 61 let. Před několika lety se autor této knihy Vasilije Smyslova zeptal, čeho si na šachu cení nejvíce. „Důslednosti úmyslů, logiky. Ale to neznamená, že hra má být zbavena fantazie, tvůrčího myšlení. Šachy nelze stěsnat do šablony. Pro mne jsou šachy spíše umění než hra. A bez fantazie, bez tvůrčího přístupu skutečné umění neexistuje. (Tolik G.Kasparov)

Smyslov se stal v pořadí sedmým mistrem světa v roce 1957, kdy sesadil z trůnu Michaila Botvinnika. O rok později s ním prohrál odvetu a titul ztratil. Vystudovaný novinář hrál šachy až do svých 80 let a získal rekordních 17 medailí z šachové olympiády.Věnoval se také opernímu zpěvu, ale když neuspěl v konkurzu do věhlasného divadla Bolšoj těatr, dostaly hlavní slovo šachy. Přesto se jeho baryton objevoval na deskách s operními áriemi a během šachových turnajů pořádal recitály, kde ho doprovázel na klavír další velmistr Mark Tajmanov.

Týden před svými 89. narozeninami byl Smyslov přijat do moskevské nemocnice se srdečními obtížemi a i když byl okamžitě převezen na JIP, v noci na 27.března 2010 zemřel. (R.I.P.)

Použitá literatura: Wikipediecomon, Chessgames.com, G.Kasparov :Moji slavní předchůdci

 

 

 


 

akibarubinsteinGarry Kasparov: Důkladná analyza ukazuje, že moderní šach již od doby Botvinnika je silně oblivněn tvorbou Akiby Rubinsteina, který je v podstatě jeden z otců moderní šachové historie……

Vladimír Kramnik: Rubinstein byl neuvěřitelně talentovaný a fantastický šachista. Proč se nestal mistrem světa je pro mne záhadou…..

Akiba Kiwelowicz Rubinstein se narodil 1.prosince 1880 ve městě Stawiski na severovýchodě Polska, jako nejmladší z 12. dětí v rodině rabína a učence, který zemřel jen několik týdnů před Akibovým narozením. Protože matka s dětmi žila v extrémní chudobě, vzali si ho na výchovu prarodiče, kteří ho vedli k tomu, aby stejně jako jeho otec se stal rabínem a odešel do „cheder“, což znamená něco jako seminář , tedy zřejmě náboženské středisko. Tam se ve 14.letech seznámil s šachovou hrou a brzy se začal zajímat i o teorii šachu, který ho přitahoval víc,
než studium náboženství. V 16. letech proto ze semináře odešel a stal se šachovým profesionálem, což v té době vlastně znamenalo hrát s kýmkoliv o peníze.Na přelomu století opustil rodinu, odešel do Bialystoku (severovýchod Polska u hranic s Běloruskem) , kde se stal brzy nejlepším hráčem, když tam porazil tehdejšího mistra Bartoszkiewicze.

V roce 1902 se Rubinstein odstěhoval do Lodže a hned další rok tam sehrál zápas s Georgem Salwou o postup do Všeruského šampionátu v Kyjevě 1903. Zápas se Salwou skončil nerozhodně 7:7 a do šampionátu postoupili oba. V roce 1904 ve druhém zápase již Rubinstein Salwu porazil. Svoji mezinárodní premiéru absolvoval v r. 1905 v hlavním turnaji v Brémách, kde se dělil o první místo s Čechem Oldřichem Durasem a stal se tak uznávaným mistrem. Na podzim téhož roku pak porazil v zápase Jacquese Miesese 3:0.Úspěšný byl pro něj i rok 1906. Když sdílel 2.místo na 4.Všeruském šampionátu v Petrohradě před Čigorinem ,v Ostende byl 3. za Schlechterem a vyhrál i přebor Lodže.
V Ostende 1907sdílí s Bernsteinem 1.místo , vyhrál turnaj v Karlových Varech, 5.Všeruský šampionát 1907-1908 v Lodži, kde sehrál patrně svoji nejlepší partii s Rotlewim.LASKER-rUBINSTEJN (Vlevo je foto ze vzájemného souboje Lasker- Rubinstein.)

V Petrohradě 1909 obsadil 1.místo společně s mistrem světa Laskerem a ve vzájemné partii ho dokonce porazil. Tehdy byl naplánován zápas s J.R.Capablancou,ale z neznámýh důvodů se neuskutečnil. V roce 1910 se přestěhoval do Waršawy a hned napoprvé byl v přeboru města překvapivě na druhém místě za Alexanderem Flambergem.Brzy poté jejich vzájemný zápas vyhrál Rubinstein 4,5: 0,5 .A Rubinsteinova hvězda stále stoupala.V roce 1912 vyhrál postupně turnaje v San Sebastianu, Piešťanech, 18. kongresový turnaj a Všeruský šampionát ve Viniusu a vyjádřil proto naději, že by mohl vyzvat mistra světa Laskera k zápasu o titul. Lasker výzvu přijal a již příští rok začala jednání o jejich zápase.Ten se měl konat na podzim roku 1914. Rubinstein se uchýlil do Bad Reichenhall v Německu a pilně se připravoval na zápas. Rozhodla však vyšší moc, která zápas neumožnila – vypukla 1.světová válka.

Mezi léty 1914-1917 hrál Rubinsteimn šachy pouze v Polsku na turnajích ve Waršavě a Lodži. Oženil se a narodil se jim syn Jonas Jacob. Po skončenín války se s rodinou odstěhoval do Švédska, kde žil až do r.1921.Tam skončil 2. na turnaji silné čtyřky , za Rudolfem Spielmannem, ale před Bogoljubovem a Rétim.. Začal sice znovu přemýšlet o zápase s Laskerem, ale zároveň uznával právo Capablanky .Ten už měl předválenou smlouvu s Laskerem a na návrh hrát o titul tunaj všech tří, pořadatelé zápasu nepřistoupili. V Haagu skončil 3. za Aljechinem a Tartakowerem a vyhrál silný turnaj v Tribergu. Mezitím se táhly nekonečné debaty o zápase mezi ním a Capablancou o právo na zapas o titul mistra světa , ale vždy z nich nakonec sešlo z různých, leckdy i bezvýznamných důvodů a také naražely na nemožnost splnit ze strany Rubinsteina finanční podmínky.V roce utrpěl nečekanou a těžkou finanční ztrátu, když po turnaji v Lázních Teplice mu rakouské úřady na hranicích zabavily jeho „proce-money“, tedy penežní výhru.

V roce 1926 se Rubinstein s rodinou přestěhoval do Belgie, kde Akiba žil až do konce svého života.V Antverpách se mu pak v r.1927 narodil druhý syn Samy.Na počátku 1928 navštívil USA , kde sehrál několik propagačních simultánek i partií. Bohužel ze zápasu s Marshallem sešlo, stejně tak z jeho účasti v mezinárodním turnaji.Ve 30.letech byl Rubinstein na vrcholu své šachové dráhy – vyhrál nebo se umístil na předních místech v mnoha turnjích, jejichž vypisování zde by čtenáře pravděpodobně nudilo.Nad vše ale vyčnívá jeho vystoupení na Olympiádě r.1930 v Hamburku, kde na 1.šachovnici Polska získal bez porážky 15 bodů ze 17. Jeho spoluráči byli Tartakower, Wildfowl, Makarszczyk a Frydman. Polsko Olympiádu vyhrálo před Maďarskem a Německem.

simul_rubinstein_1931-1024x776

Na jaře 1931 byl pozván do Palestiny, kde sehrál simultánku. (Viz foto vlevo)Byl prvním známým mistrem, který Palestinu navštívíl a jeho návštěva měla pozitivní a dlouhodobý vliv na tamní šachisty. V tomtéž roce se rodina stěhuje do Bruselu, kde jeho žena Eugenie provozuje restauraci. Akiba už tehdy pociťoval zhoršení zdrav.stavu a v r. 1932, kdy ukončil svoji dráhu profesionála, musela jeho žena živit rodinu se dvěma dětmi sama. Situace se stávala kritickou, ale v pravý čas přišla pomoc od Wiener Schach-Zeitung, který vydal knihu „Rubinstein gewinnt!“, s úvodem Jacquese Hannaka a poznámkami Hanse Kmocha. Skutečnost , že rodina Rubinsteina přežila holocaust vypadá jak zázrak.Syn Sammy byl vězněn v letech 1943-44, ale byl propuštěn. Přežili asi proto, že byli občany Belgie, žili od r.1940 v Bruselu a Němci tehdy ještě neměli přesné plány týkající se Belgie ( i když 44% židovského obyvatelstva Belgie zahynulo při holocaustu) a navíc Akiba se schovával v sanatoriu.

Posledním veřejným vystoupení Rubinsteina jako šachisty bylo v Lutychu r. 1946, kde sehrál simultánku s výsledkem +24,-2, =4. Finanční situace rodiny se stala opět kritickou a pomoc přišla v r.Rubinstein- hrob 1948, kdy mu byl udělen titul velmistra (spojený s finančním oceněním) a navíc získal dva studenty šachu, z nichž Alberic O´Kelly de Galway byl třetím korespondenčním mistrem světa a v pozdějších letech jeden z nejsilnějších hráčů Evropy. V roce 1954 zemřela jeho manželka Eugenie a Akiba se odstěhoval do penzionu pro staré lidi, kde ho navštěvovali jeho synové a analyzovali společně s ním partie ze zápasu o titul mistra světa mezi Botvinnikem a Smyslovem. 15.března 1961 v Antverpách Rubinstein zemřel….

Akiba byl velice dobrý teoretik analyzoval a uvedl do praxe několik systémů v zahájení. Na př. Rubinsteinova varianta v Nimcovičově obr., v Francouzské obr.,v Anglické hře, Meránská varianta v Poloslovanské obr.dámského gambitu atd. Byl to velký hráč silný člověk, do jehož života zasáhly dvě světové války, který prošel těžkým , ale plodným životem. Čest jeho památce!

 

 

 

 


Wilhelm Steinitz se narodil v Praze 17.května 1836 . Pro pisatele těchto řádků je nanejvýš obtížné sdělit čtenářům cokoliv, co by o tomto geniovi šachových polí nebylo známo a popsáno těmi nejlepšími reportéry a novináři celého světa v několika generacích. Přesto se o to pokusím i proto, že se stále více setkávám s neznalostí historie u mladé i střední generace českých šachistů. A tak se pokusím i já tímto způsobem složit hold člověku, z j220px-Wilhelm_Steinitz2ehož díla a přínosu pro vývoj šachové hry se učilo a pokračovalo v něm mnoho, i těch nejlepších světových hráčů……

První šachové krůčky udělal na radu kamaráda ze školy v r.1848, ale dokud se nepřestěhoval za studiem matematiky do Vídně v roce 1858, byly pro něj šachy pouze nedůležitou zábavou.Chtěl se stát i novinářem, ale protože jeho rodina nebyla příliš zámožná a nemohla ho na studiích podporovat, začal hrát šachy o peníze ve vídeňské kavárně Romer. A jeho výkonnost šla rychle vzhůru.V kaváně měla sídlo i Wiener Schachgesellschaft , tedy v té době prakticky vídeňské šachové centrum. Hned v roce 1859 byl přijat do přeboru Vídně, kde skončil na překvapivém 3. místě, v dalším roce na místě druhém a v r. 1861 jej vyhrál ziskem 30. bodů z 31.partií. Od ostatních hráčů získal přezdívku „rakouský Morphy“.

Ve druhé polovině 19.století byl za centrum světového šach. dění pokládán Londýn, proto tam samozřejmě vedly i Steintzovy kroky. V roce 1862 se zúčastnil v Londýně turnaje, ve kterém hrál i tehdejší neoficiální mistr světa Anderssen.Ten také turnaj vyhrál a Steinitz skončil na 6.místě, což pokládal za neúspěch, ovšem jeho styl hry a úsilí v boji o výhru dávaly předpoklad, že brzy bude Anderssenovi těžkým soupeřem. Po vítězství 7:0 v mistrovství Londýna se rozhodl stát se profesionálem. V průběhu dalších let porazil v zápasech J.H.Blackburna 7:1, F.Deacona 5:1 a A.Montgrediena 7:0. V r.1865 dělil 1. místo s Mc Donellem na mistr.Irska v Dublinu a v r.1866 vyhrál vyřazovací turnaj v Londýně. Všechny tyto úspěchy ho jednoznačně předurčily k tomu, aby mohl vyzvat k zápasu Anderssena.

Jejich zápas se hrál od 18.7. do 10.8.1866 v Londýně.Podle dohody se stal vítězem ten, kdo dříve vyhraje 8.partií. Steinitz vyhrál 8:6. Zajímavostí bylo, že poprvé byly ke hře použity hodiny a hrálo se tempem 20 tahů za 2 hodiny.

V r.1867 se však tolik Steinitzovi nedařilo. Nevyhrál žádný z turnajů, kterého se zúčastnil a dokonce na silném turnaj v Baden – Badenu skončil 2. za Anderssenem a navíc s ním prohrál obě partie. V následujících letech už ale Steinitz více a více dokazoval, že je nejlepší světový hráč.V r. 1872 vyhrál v Londýně turnaj se 100% ziskem bodů před Blackburnem, Zukertortem Mc Donnelem aj. a poté tam porazil v zápase Zukertorta přesvědčivě 7:1 (=4) Rok poté ve Vídni vyhrál turnaj u příležitosti 5.světové výstavy před Blackburnem i Anderssenem a dalšími. Mezi léty 1875 a 1883 ještě 2x rozdrtil Blackburna 5:0 a 7:0, ale v Londýně skončil až 2.za Zukertortem.
Jejich zápas se hrál od 18.7. do 10.8.1866 v Londýně.Podle dohody se stal vítězem ten, kdo dříve vyhraje 8.partií. Steinitz vyhrál 8:6. Zajímavostí bylo, že poprvé byly ke hře použity hodiny a hrálo se tempem 20 tahů za 2 hodinyV r.1867 se však tolik Steinitzovi nedařilo. Nevyhrál žádný z turnajů, kterého se zúčastnil a dokonce na silném turnaj v Baden – Badenu skončil 2. za Anderssenem a navíc s ním prohrál obě partie. V následujících letech už ale Steinitz více a více dokazoval, že je nejlepší světový hráč.V r. 1872 vyhrál v Londýně turnaj se 100% ziskem bodů před Blackburnem, Zukertortem Mc Donnelem aj. a poté tam porazil v zápase Zukertorta přesvědčivě 7:1 (=4) Rok poté ve Vídni vyhrál turnaj u příležitosti 5.světové výstavy před Blackburnem i Anderssenem a dalšími. Mezi léty 1875 a 1883 ještě 2x rozdrtil Blackburna 5:0 a 7:0, ale v Londýně skončil až 2.za ZukertortemSteinitz zůstal v Londýně bez prostředků. Odjel proto do USA, kde si změnil jméno na William a v r.1888 získal americké občanství. Tam již v r. 1883 porazil celou americkou špičku a v r. 1885 založil International Chess Magazine, který řídil do r.1891 a publikoval v The New York Tribune , i v The New York Herald.
Pro neshody mezi šach.veřejností zda je lepší Steinitz nebo Zukertort, dohodli se oba hráči na zápase i podmínkách, které byly stvrzeny u notáře. Vítěz měl být prohlášen oficiálním mistrem světa v šachu.

Steinitz - ZuckertortZápas se hrál v r.1886 v USA a vítězem měl být ten, kdo první vyhraje deset partií.Hrálo se nejprve v New Yorku, poté v Saint Louis a poslední třetina v New Orleansu.Steinitz po slabším začátku nakonec zvítězil 10:5 (=5) a stal se tak prvním oficiálním mistrem světa v šachu , kterého všeobecně uznala celá šachová veřejnost.V r.1888 šachoví mecenáši z Havany navrhli uspořádání dalšího zápasu a ponechali Steinitzovi právo, vybrat si svého soupeře. Ten projevil vpravdě sportovního ducha a vybral si Michaila Čigorina z Ruska, se kterým na turnaji v Londýně r.1883 dvakrát prohrál. Hrálo se v Havaně na 10 výher z 20. partií a Steinitz vyhrál 10:6 (=1).Dalším jeho soupeřem, o kterém se myslelo, že může Steinitze na trůnu ohrozit byl anglický (původně maďarský) mistr Isidor Gunsberg. Steinitz i tentokrát zvítězil, i když překvapivě po velmi těžkém boji 6:4 (=9)Ještě jednou se ale Steinitz musel utkat s Čigorinem. To poté, když v letech 1891-1892 hráli spolu dvě partie telegraficky kabelogramy na téma Evansova gambitu, kde měl Steinitz obhajovat své rozbory tohoto zahájení. Ke všeobecnému překvapení mistr světa obě partie prohrál.Během tří dnů pak přišly návrhy na uspořádání zápasu a to od šachové společnosti v Petrohradu a z Havany. Steinitz zvolil Havanu a hrálo se od 1.1. do 24.2. 1892.Po 23.partiích zvítězil stávající mistr světa 10:8 (=5) a titul obhájil. (Na  fotografii vlevo je Steinitz s americkými Steinitz_and_New_Orleans_Chess_Club_1883mistry v New Orleans.

Steinitzovi se začal zhoršovat zdravotní stav, postihla ho těžká dna, chodil o holi a měl dokonce i časté nervové záchvaty.Tušil, že už ztrácí sílu k nějakému velkému šach.zápasu. Ale nemohl zanechat aktivní činnosti, protože šachy pro něj znamenaly jeho jediný zdroj příjmu. Proto musel příjmout výzvu mladého soupeře Emanuela Laskera. Hrálo se na 10 výher a jak už bylo v USA zvykem zápas se přesouval z New Yorku nejprve do Filadelfie a poté do kamadského Montrealu, kde byl zápas na dva týdny přerušen . Po 19.partii dne 26.května 1894 ale skončil vítězstvím vyzyvatele 10:5 (=4).Steinitz sice využil svého práva na odvetu, ale tento zápas se konal až za dva roky,kdy už byl zdravotně, hlavně po psychické stránce vyčerpán a proti mladému soupři, plnému sil neměl šanci na úspěch a prohrál přesvědčivě 2:10 (=5). Po zápase se nervově zhroutil a musel být hospitalizován na psychiatrické klinice.Posledním jeho úspěchem pak bylo čtvrté místo na mezinárodním turnaji ve Vídni r.1898. V Kolíně nad Rýnem téhož roku už skončil poprvé v kariéře mimo finanční ceny , na 10.místě. Závěr svého života tak prožil v nouzi. Jeho sok Emanuel Lasker proto uspořádal sbírku v jeho prospěch a v newyorské opeře se hrálo představení, jehož výtěžek připadl Steinitzovi.Ten ale brzy, 12.srpna 1900 v New Yorku zemřel. Je pohřben v New Yorku, pod jednoduchým náhrobkem, jehož horní část představuje šachovnici.steinitzwilliam (Bohužel je nějakým omylem špatné datum narození!)

V Praze, kde se narodil, je na jeho bývalém domě pamětní deska.

deska Steinitze

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>