Předchůdci mistrů světa


 

Paul Charles Morphy – šachový genius

 

Paul Morphy se narodil 22. června 1837 v New Orleans, v státě Louisiana v bohaté kreolské rodině úspěšného advokáta, španělsko-irského původu. V osmi letech se naučil hrát šachy a ve dvanácti sehrál první, písemně doloženou partii. Před tím, ale sehrál velké množství partií s nejlepšími hráči ve městě a ve 13 letech byl již nejlepším hráčem ve městě a jedním z nejlepších v USA. Jen v letech 1849-50 sehrál více než 50 partií s Eugénem Rousseau a většinu z nich vyhrál. Rousseau byl vzdáleným příbuzným Jean Jacques Rousseaua, který často hrával i v Café de La Régence a je po něm pojmenován  gambit 1. e4 e5 2. Jf3 Jc6 3. Sc4 f5. Při své návštěvě Spojených států byl Johann Jacob Löwenthal, jeden z nejsilnějších hráčů Evropy té doby, Morphym překvapivě poražen 2:0 (=1). 120px-Morphy_Löwenthal_1858(Foto viz vpravo)

Morphy studoval na lousianské univerzitě práva a pětileté studium zvládl za dva roky. V roce 1857 byl pozván na 1.mezinárodní turnaj v Americe, který se hrál v New Yorku u příležitosti amerického šachového kongresu. Zúčastnilo se ho 16 nejlepších amerických hráčů a hrálo se K.O. způsobem. Na postup bylo potřeba vyhrát 3 partie na vítězství ve finále 5 partií. Morphy naprosto s přehledem porazil všechny své soupeře 3:0, když ztratil pouze jedinou remízu v semifinále. Ve finále pak deklasoval Louise Paulsena 5:1 (=2) Po turnaji prohlásil, že je ochoten sehrát s kterýmkoliv newyorkským šachistou zápas s handicapem, tedy že dá svému soupeři výhodu pěšce a jednoho tahu. Na tyto podmínky přistoupil Ch.H. Stanley, ale když pak prohrával 1:4 , raději celý zápas vzdal.

Morphy po svém velkém vítězství v New Yorku chtěl hrát zápas o titul nejlepšího hráče světa s Howardem Stauntonem, kterého považoval za silnějšího než byl Adolf Andersen. Ten však pozvání do USA odmítl s tím, že není profesionální hráč a nemůže na delší dobu opustit své zaměstnání. Morphy proto odjel do Anglie, dohodnout si zápas se Stauntonem osobně. Ten se ale zápasu s Morphym vyhýbal jako „čert kříži“ a sehrál s ním pouze dvě konzultačtí partie, kdy na jedné straně byl on a Owen, na straně druhé Morphy a Barnes, kteří ale obě partie vyhráli. Morphy během svého pobytu vyhrál řadu zápasů a nenašel nikoho, kdo by se mu mohl rovnocenně postavit. A když pak Staunton raději volil v srpnu 1858 turnaj Britské šach.asociace v Birminghamu, odejel Morphy do Paříže. Ještě před odjezdem ale sehrál v Birminghamu simultánku naslepo s výsledkem 6:1 (=1).120px-Morphy-De_Rivière,_Paris_1858

V Paříži v Café de La Régence nejprve porazil Němce Daniela Harrwitze 5:2 (=2), sehrál další simultánku naslepo s výsledkem 6:0 (=2), poté vyhrál zápas proti Jules Arnous de Riviére 5:2 (=1), proti Paul Journoudovi 3:0, Francois Jules Devinck 2:0 (=1) a nakonec porazil i Pierre Charles Fournier de Saint-Amant 1:0

Staunton tehdy již definitivně odmítl proti Morphymu nastoupit, takže Morphy vyzval Adolfa Anderssena, aby  potvrdil svoje postavení neoficiálního mistra světa. Ten už sice 6 let šachy na vrcholové úrovni  nehrál, přesto však výzvu sportovně přijal a o Vánocích r. 1858 sehrál mezi 20. až 28. prosincem zápas na 11 partií. Podle očekávání Morphy vyhrál 7:2 (=2).Anderssen vs. Morphy. Paris, 1858 ( Viz obr.vlevo)

Ještě na počátku r.1859 vyhrál Morphy zápas s Angličanem Augustem Mongredienem 7:0 (%1) a pak se vrátil do USA, kde byl nadšeně uvítán představiteli americké vědy, umění, v čele s básníkem H.W.Longfellowem. Pro veřejnost se stal národním hrdinou, protože se stal prvním Američanem, který ve svém oboru dokázal předstihnout Evropany. Při slavnostním ceremoniálu byl nazván „mistrem světa v šachu“.

Když v Americe vypukla občanská válka, odjel Morphy na Kubu a poté do Francie. Tehdy se již u něj začala projevovat duševní choroba a nepřijímal pozvání ani k zápasům, ani na turnaje. Když nepřijel ani na turnaj v Londýně r.1862, který vrátil do čela světových šachistů Adolfa Anderssena, přestal se o šachy zajímat a postupně na ně zcela zanevřel. Možná k tomu přispělo i to, že americká společnost ho nepřijala jako advokáta, protože šachy byly tehdy ještě považovány za zábavu nedůstojnou „seriozního“ člověka. Poslední partie sehrál Morphy ve svém rodném90px-StLouis1CemPaulMorphy městě New Orleánsu s  Charlesem Amadeem Maurianem s výsledkem 6:2.

Jeho nemoc u něj pak propukla naplno, trpěl utkvělými představami, melancholií a později i paranoiou. Zemřel 10.července 1884 ve 47 letech na mozkovou mrtvici.

Morphyho kariéra trvala pouhé 2,5 roku, ale i za tak krátkou dobu předvedl, na svou dobu zcela revoluční a převratné pojetí šach.boje, které obohatilo teorii ve všech fázích partie. Mobilizace sil již v zahájení partie, otevírání drah pro aktivitu figur atd., byly velkolepé. Vytvořil náherné kombinační partie, přesto lze ale říci, že základem u něj byla nátlaková, poziční hra, navíc podložená skvělou technikou v koncovkách. (Vpravo je na fotografii jeho hrobka)


Karl Ernst Adolf Anderssen – šachový romantik

88px-Anderssen_Adolf

 

Karl Ernst Adolf Anderssen se   narodil 6.července 1818 v Prusku ve městě Breslau. Nyní je to polská Wroclaw, kde žil až do své smrti.V 9.letech ho otec naučil hrát šachy a jak později sám pozradil, učil se hlavně z partií mistrů Philidora a Allgaiera. Do povědomí šachové veřejnosti se dostal až ve druhé polovině 40.let 19.století.Ještě před tím si vyzkoušel svoje síly v zápase s L.Bledowem, ale hladce prohrál 0:4 (=1). V r. 1848 již dokázal remizovat se silným Danielem Harrwitzem 5:5 (=0).

V roce 1851 byl u příležitosti  Světové výstavy uspořádán 1.velký, mezinárodní šachový turnaj, organizovaný z iniciativy Howarda Stauntona. Naprosto nečekaně zvítězil Anderssen  a převzal tím od Stauntona titul neoficiálního mistra světa.img_0309

V turnaji hrálo 16 , podle mínění pořadatelů, předních světových hráčů, kteří byli losem určeni do osmi dvojic a hrálo se systémem K.O. Anderssen vyřadil v 1. kole německého mistra Lionela Kieseritzyho 2:0 (=1) , ve druhém Maďara  Józsefa Széna  4:2 a v semifinále soupeře nejtěžšího Howarda Stauntona  4:1.  Finále  Anderssen – Marmaduke Wyvill skončilo 4:2 (=1) . Pořadí bylo opravdu nečekané a překvapivé. Anderssen ale dokazoval ve všech svých partiích mitrovství honé nejsilnějšího hráče té doba. Behem tunaj sehál i několik  partií mimio soutěž se svým soupeřem z 1.kola Kieseritzkym a dvě z nich později přešly do všech světových učebnic a byly označené přívlastky „Nesmrtelná“ a „Nevadnoucí“. Předpokládám, že tyto dvě partie si někdy  přehrál každý šachista, takže nebudu nosit dříví do lesa a zařadím zde partie jiné , podle mého stejně krásné.

Až do roku 1858 považoval celý šachový svět Andersen za svého krále. Tehdy ale přijel do Evropy 225px-KolischAmeričan Paul Morphy, s pověstí neporazitelného genia. Samozřejmě, že byl zorganizován mezi nimi zápas, který se uskutečnil v Paříži o Vánocích. Morphy Anderssena drtivě porazil 7:2 (=2) Více o Morphym se ale rozepíši v dalším samostatném medailonku. Když se Morphy vrátil do Ameriky a poté odešel ze šachového života, stal se Anderssen opět králem, když porazil v zápase Ignaze Kolische 4:3 (=2) převahu potvrdil vítězstvím na mezinárodním turnaji v Londýně roku 1862. Tento turnaj Anderssen vyhrál zcela přesvědčivě, ziskem 12 bodů ze 13. ! Na tomo turnaji se poprvé setkal  s mladým a na šachové scéně novým, neotřelým hráčem, pražským rodákem  Wilhelmem Steinitzem , který se velmi rychle zařadil mezi šachovou „metánku“ a svým novým, neotřelým přístupem ke hře se stal obávaným soupeřem všech renomovaných mistrů. Steinitz zcn3908_anderssen - hrobačal bzy Anderssenovi „šlapat na paty“.

Během dalších čtyř let se  Steinitz  vypracoval natolik, že vyzval Anderssena k zápasu.Ten souhlasil a tak v létě roku 1866 se v Londýně utkali. Vítězem se měl (podle dohody) stát ten, kdo první vyhraje osm partií. A Steinitz zvítězil 8:6 (=0) a získal tak titul neoficiálního mistra světa. Anderssen sice ješt 1870 zvítzil v Bden-Badenu, kde Steinitza dvakrát porazil, ale prohrál s Johannem Zukertortem 2:5 v roce 1871, takže titul již zůstal Steinitzovi . O jeho zisku oficiálního 1.mitra světa bude samozřejmě jden z dalších medailonků.

Andessen patřil mimo jiné i k zakladatelům současného kompozičního šachu a jeho šachové úkoly a studie patřily ve své době k nejlepším.Spolu s Gustavem Neumannem založil v roce šachové periodikum Neue Berliner Schachzeitung.

Zemřel na infarkt 13.března 1879 v Breslau za  a tamtéž je pohřben.

 

 

 


Howard  Staunton – neoficiální mistr světa

 

Howard-Staunton-ILNHoward Staunton se narodil v dubnu 1810 v městečku Westmoreland na severu Anglie. Jeho rodný list ale nebyl nikdy nalezen. Možná byl nemanželským synem Frederica Howarda, 5. hraběte v Carlysle. Šachy se naučil údajně až ve 20. letech a až v roce 1836 se jimi začal zaobírat vážně. O čtyři roky později však již patřil mezi nejlepší hráče světa. Mezi r.1843 – 1851 byl pokládán za nejsilnějšího hráče na světě.

V dubnu a květnu r.1843 se utkal s tehdy hodně vysoko ceněným Francouzem Pierrem Charles Fournier de Saint -Amantem.  Ten ještě prohrál 3:2 (=1), ale v odvetě, která se hrála v Café de La Régence v Paříži v listopadu a prosinci téhož roku, již svého soka rozdrtil v poměru  11:6 (=4) a získal tak neoficiální titul nejlepšího hráče světa. Navíc rozbil stoletou nadvládu francouzských hráčů!Jean_Henri_Marlet_Das_berühmte_Schachspiel_zwischen_Howard_Staunton_und_Pierre_Charles_Fourrier_Saint-Amant_1843 (Viz foto níže.)

 

Ve 40. a 50. letech devatenáctého století Staunton vykonal hodně  pro rozvoj šachové hry. Od r.1841 do 1854 např. vydával v Londýně „The chess Player´s Chronicle“, zabýval se myšlenkou  založení mezinárodní organizace. Sponzoroval designera Nathaniela Cooka ve vývoji a konečné podobě šachových figurek, které se poté staly standartním vzorem pro ostatní. Jistě znáte pověstné „Stauntonky“, oblíbené po celém světě – tedy snad kromě starší generace (včetně mne) v České republice, kteří nedají dopustit na Schnirchem vyvinuté České klubovky. Musíme si ale holt zvykat.

V těch letech sehrál Staunton ještě další zápasy, např. v roce 1846 v Londýně s Němcem Danielem Harrwitzem, který vyhrál drtivě 7:0 a dalším Němcem Bernhardem Horwitzem  v tomtéž roce a místě  vyhrál 14:7 (=3). V roce 1851 také v Londýně porazil Rusa (původem z Finska) Jänische 7:2 (=1) .

300px-Crystal_Palace LondonV roce 1851 se podílel na organizaci 1. mezinárodního turnaje v Londýně. Ten se hrál vyřazovacím systémem K.O. , v nádherném prostředí Crystal Palace. (viz foto vpravo) I když nastupoval do turnaje jako velký favorit, skončil až na 4.místě. V semifinále jej vyřadil další skvělý hráč, německý šachista Adolf Anderssen 4:1 a v zápase o třetí místo pak prohrál s Elijahem Williamsem 3:4 (=1). Musel tedy svůj neoficiální titul světového šampiona předat Adolfu Anderssenovi.

V roce 1853 pak Staunton v Bruselu prohrál zápas s Němcem Tassil von Heydebrandem und der Lasou 3:5 (=4)  a odešel ze světové stauntontombstonešachové scény. Pro šachy to byla velká škoda, protože v té době zářila v Evropě americká „kometa“ Paul Morphy, který měl o zápas se Stauntonem velký zájem, ale i když ho Morphy v roce 1858 vyzval k zápasu, Staunton výzvu nepřijal. Má se zato, že seznal, že jeho přísně poziční styl hry nemá proti zářivým kombinacím soupeře velké šance – kdo ví? To snad byla jediná skvrna na jeho šachové kariéře.

Howard Staunton zemřel v Londýně  22.června 1874 a byl pohřben na hřbitově v Kensal Green. Po mnoho let byl jeho hrob neoznačen, až v roce 1997 dostal náhrobek, pořízený společností Staunton Society!

 

 

 

 


Louis-Charles Mahé de La Bourdonnaislouischarlesmahedelabourdonnais

Louis-Charles Mahé de La Bourdonnais (zkráceně Labourdonnais) se narodil v Sant Malo, na francouzském ostrově Réunion, jako potomek vážené šlechtické rodiny. Jeho dědeček byl guvernérem ostrova. Přesné datum jeho narození není známo, historikové uvádí mezi roky 1795- 1797. V roce 1814 přesídlil do Paříže a od roku 1818 se stal profesionálním hráčem šachu v kavárně Café de la Régence, kde měl dokonce svůj vlastní šachový stolek. Zde hrával 12 hodin denně, každý den bez oddychu s každým, kdo o to požádal (a zaplatil). V roce 1820 ho začal učit Alexander Deschapelles, o kterém šla pověst jako o nejlepším světovém hráči té doby.

Deschappeles zorganizoval v r.1821 v Saint-Cloud u Paříže šachový turnaj, kterého se kromě něj zúčastnil i La Bourdonnais a John Cochrane ze Skotska. Deschapelles dával svým soupeřům materiální a časovou výhodu tak, jak byl zvyklý z kavárny , tedy pěšce „f“ a dva tahy(!!) Každý s každým hrál sedm partií. Jenže tentokrát žák převýšil svého mistra.Turnaj vyhrál La Bourdonnais, když Deschapellese porazil 6 : 1 a Cochraneho 7 : 0 . Deschampelles poté vyhlásil veřejně La Bourdonnaise svým nástupcem, tedy nejlepším hráčem světa.

V roce 1834 odejel do Londýna, aby se zde utkal s nejlepším anglickým hráčem , kterým byl Mc Donnell. Hrálo se ve Westmister´s Chess Club a zápas trval více než čtyři měsíce. Hráči při něm sehráli 85 partií. Byl to tedy absolutně nejdelší zápas v historii. Hrálo se každý den, vyjma neděle, začínalo se ve 12 hodin a pokud partie do 18.hod. neskončila, byla přerušena a dohrávala se druhý den.Časový limit nebyl určen, čehož zhusta využíval Mc Donnell, když pravidelně přemýšlel nad svými tahy i více než hodinu.La Bourdonnais tedy odcházel do vedlejší místnosti, kde hrával s hráči, kteří projevili zájem „bleskovky“ o sázky a tak si přivydělával peníze.

Tento zápas přilákal v Anglii tak velký zájem veřejnosti , že o zápasu poprvé v historii referoval i anglický tisk. Lze si jen domyslet, že v očích Angličanů to oživovalo tradiční soupeření Anglie – Francie. O zápase byla dokonce vydána kniha, obsahující vybrané partie, které zapsal sekretář WSC William Greenwood Walker. (Těsně po skončení zápasu, zemřel)
La Bourdonnais vyhrál zápas 45 : 27 , při třinácti remízách. Celkový výsledek se skládal z výsledků šesti, bezprostřeně za sebou jdoucích minizápasů. Ve druhám zápase, použil Mc Donnell proti svému ScreenShot1soupeři Evansův gambit, který La Bourdonnais vůbec neznal.
V 6.zápase musel La Bourdonnais nutně odejet do Paříže, po nezbytně nutné obchodní záležitosti. Když chtěl v r.1835 v zápase pokračovat, bohužel jeho soupeř vážně onemocněl a zemřel…..

Když La Bourdonnais přišel v r.1831 při finančních machinacích o zděděný rodinný majetek, pracoval jako sekretář ScreenShotPařížského šachového klubu.V roce 1837 byl zakladatelem prvního šachového časopisu ve Francii i na světě, La Palamédé.Klub ale v r.1839 svoji činnost ukončil a La Bourdonnais byl nucen prodávat ze svého majetku vše, co se prodat dalo. (Knihy, nábytek a dokonce i šaty)Odjel tedy pracovat do Londýna , kde v roce 1840 zemřel.Na hřbitově v Kensal Green je pochován vedle svého velkého soupeře. Zemřel zcela bez prostředků a pohřební výlohy za něj zaplatil Georg Walker, organizátor zápasu s McDonnellem.

 

 

 

 


 

Francois – André  Danican Philidor

franoisandrphilidor

Francois – André Danican Philidor se narodil 7.září 1726 v Dreux ve Francii. O jeho rodině a dětství toho není mnoho známo, snad by se našly zmínky ve francouzských pramenech, které jsou mi ovšem nedostupné. Takže přejdu do jeho 15.let, kdy je spolehlivě ověřeno, že učitelem mladého Francoise se stal Legall de Kermeur. To byl šachový mistr, považovaný kolem r.1730 za nejlepšího hráče světa. Jako profesionální šachista působil v kavárně Café de la Régence v Paříži, kde měl povinnost hrát s kýmkoliv, kdo ho o hru požádal – samozřejmě o peníze.
Během tří let však Philidor učinil takové pokroky, že svého učitele začal převyšovat, takže spolupráci přerušili.V té době již Philidor porážel V Café de la Régence snadno všechny soupeře. V roce 1745 sehrál jako první na světě součaně dvě partie naslepo , které obě vyhrál a tuhle událost dokonce zařadili osvícenci Denis Diderot a Jean Baptiste le Rond do svých Encyklopedií .
V roce 1747 byl dohodnut zápas o neoficiální titul nejlepšího šachisty světa mezi Philidorem a Philipem Stammou .220px-Philippe_Stamma_-_Essai_sur_le_jeu_des_echecs

Stamma byl původem Arab ze Sýrie (*1705, Aleppo – 1755 ), ve 20.letech 18.století se odstěhoval do Paříže, po r.1737 do Londýna, kde hrál šachy ve Slaughter´s coffee house a byl uznáván jako nejsilnější šachista Anglie. V r.1737 vydal v Paříži sbírku 100 kombinací „Essai sur le jeu des échecs (Eseje o hře šachové.) V knize poprvé použil algebraickou notaci zápisu partie, kterou sám vynalezl, mnohem praktičtější, než do té doby používaná notace číselná a popisná. V r. 1745 vyšla tato kniha v Londýně pod názvem „The noble game of Chess“ (Vznešená hra v šachy), doplněná Stammou o kolekci 74. zahájení, ve kterých rozebíral Dámský gambit a Cunninghamovu variantu Královského gambitu.
Zápas se konal ve Slaughter´s Coffee house za krajně nevýhodných a nespravedlivých podnínek pro Philidora.. Měl ve všech partiích černé figury, remízy se započítávaly Stammovi jako výhry …. Přesto Philidor soupeře rozdrtil, když vyhrál v 8.partiích, v jedné byl poražen a jedna skončila remízou. Konečný výsledek tedy byl 8 : 2 .Zápisy partií se bohužel nedochovaly.

Zápas se konal ve Slaughter´s Coffee house za krajně nevýhodných a nespravedlivých podnínek pro Philidora.. Měl ve všech partiích černé figury, remízy se započítávaly Stammovi jako výhry …. Přesto Philidor soupeře rozdrtil, když vyhrál v 8.partiích, v jedné byl poražen a jedna skončila remízou. Konečný výsledek tedy byl 8 : 2 .Zápisy partií se bohužel nedochovaly.
220px-Philidor-L‘Analyse_du_Jeu_des_EchecsV roce 1755 zvítězil v Paříži v zápase se svým učitelem Legall de Kermeur, bohužel přesný výsledek se nedochoval.
V Café de la Régence hrával Philidor i s nejslavnějšími osobnostmi tehdejší doby.Byli to např Voltaire, Jean-Jacques Rousseau a třeba i Maxmilien de Robespierre.Po vypuknutí francouzské revoluce odejel v r. 1792 do Anglie, kde v roce 1795 zemřel.

Do šachové historie se nesmazatelně zapsal svými objevy zásad šachové strategie, které publikoval ve své knize „L´ Analyse du jeu des. Echecs (Analyza šachové hry), vydané r.1749. Kniha byla později přeložena do několika jazyků a dočkala se nejméně 70.vydání. Na příštích sto let byla považována za učebnici šachu. Autor v ní ve všech typech zahájení zdůrazňoval především budování silného pěšcového centra. Doslova v ní píše:

„Pěšci jsou duší hry.Oni vytvářejí útok i obranu a na jejich dobrém, či špatném postavení závisí vítězství nebo prohra.“

Tuto zásadu jetě dlouho nechápali jeho současníci. Při uplatňování svých zásad byl ale Philidor hodně jednostranný a podceňoval možnosti souhry figur, což propagovala italská šachová škola, (Domenico Lorenzo,Ponziani, Ercole del Rio a pod.) I když neměl vždy a ve všem pravdu, jeho pojetí šachového boje bylo něco naprosto nového, na svoji dobu přímo revolučního a na jeho základech pak byly postaveny první základy moderního šachu.

 

2 Responses to Předchůdci mistrů světa

  1. ahoj Jaromíre
    zásadně maily nepíši, ani to pořádně neumím, ale tu nádheru, co tu šíříš pochválit musím
    moc a moc ti děkuji za tyto stránky, jsou nejlepší ze všech a ani netušíš jak jsem pyšný na to že se cítím být tvým šachovým kamarádem
    P.

    Permalink
  2. Moc děkuji za ocenění. Jsem šachista a vím, co šachisty zajímá.Tedy, alespoň si to myslím.Proto se snažím tady publikovat to, co je zajímavé. Snad se mi to alespoň tochu daří.

    Permalink

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>